Prohledat tento blog

neděle 30. dubna 2017

Alergie-Jak se ji zbavit


Aktuální téma v tomto období mě přimělo připomenout si můj příběh s alergií, ale i příběh mého syna.

Nikdy jsem neměl alergii, jak dítě jsem běhal venku, mezi květinama a po loukách, bez problémů a s radostí. Nevím přesně kdy, ale nastalo období, tenkrát jsem to přiřazoval sluníčku, že vždy, když začaly první jarní paprsky, začal jsem kýchat. Říkal jsem si no jo, sluníčko .


Jenže, nebylo to sluníčkem, jak jsem se mylně domníval. Začalo se to zhoršovat až na tolik, že se mi i v období jara začalo i těžce dýchat. Tenkrát jsem zašel na alergologii, napíchli mě na předloktí několik injekcí a zjistili, že jsem alergickej asi na 5 druhů pylů a trav. Dostal jsem prášky, kapky do očí a sprej, protože jsem měl už náběh na astma. Když jsem se ocitnul někde, kde byla velká koncentrace pylu, nemohl jsem skoro dýchat, slzely mě oči, z nosu mě teklo a musel jsem sáhnout po spreji, kapkách, nebo prášcích. Stal jsem se obětí sám sebe. Jenže tenkrát jsem o tom neměl sebemenší páru.


Co to je vlastně alergie?

 Každá nemoc odráží nějaký stav naší mysli. Duše upozorňuje přes naše tělo, že něco děláme špatně. Už jsem to zde v článcích psal mockrát. Ano je to stále stejné, jen projevy a příčiny jsou jiné.Alergie znamená potlačenou agresi uvnitř nás. Na co, nebo na koho jsme ve skutečnosti alergičtí? Co nám vadí? Uzavřeli jsme si něco do sebe do svého vnitřního světa. Navíc jsme uvěřili, že zvířecí chlupy nám vadí. Tím jsme se odstavili od zvířat, která dávají bezpodmínečnou lásku.



Stejně tak jako květiny, které nám svou krásou připomínají krásný život. Na místo toho se uzavíráme do sebe a s tím zavíráme i naši lásku. Nedáváme ji. Když nedáváme lásku, tak ji ani nedostáváme a jsme nešťastni, nebo frustrovaní. Pokud chceš dostávat, musíš nejprve sám dávat. Kdyby všichni očekávali, že až dostanou, tak teprve potom sami dají, nikdo by se nedočkal, protože by všichni jen čekali.

Proč nás někdo nemá rád? Proč, co jsem komu udělal? A přesně tato otázka je ta správná. Přemýšlíme, co jsme komu udělali a nenalézáme nikoho, komu bysme ublížili...

Nemyslíme totiž na sebe. Neuvědomujeme si, že ten komu ubližujeme, je naše JÁ. Přehlížíme ho, nejen že mu nedáváme lásku, ale někdy ho dokonce nenávídíme. Vysíláme negativní emoce, nelíbí se nám naše uši, zadek, nos, boky, nebo se nemáme rádi za to co jsme udělali. Někdy sami sebe prostě ignorujeme. Což je mnohem horší dokonce, než když se nenávidíme. Vážně? Ano!
Více o tom, jak naše myšlení ovlivňuje naše buňky se dočteš  v článku VODA

Protože i nenávist je pozornost, kterou něčemu dáváte, kdežto ignorace znamená, že tomu nedáváte vůbec žádnou energii. Dokonce i ta negativní, je energie, ale ignorace je to nejhorší. Tady vše vzniká. Vzniká to v nás, u nás uvntř.


Takže jak z toho ven, potažmo jak si pomoci a nebýt alergický? 

ZAČÍT MUSÍME U SEBE

Začít dávat sobě více vědomé pozornosti. Ráno, když vstávám, hned jak procitnu, zdravím sám sebe :) Klidně si povím, že se mám rád, že mám rád každou buňku v mém těle. Dávám lásku sám sobě. Mé tělo si to zaslouží! Je tu se mnou od mého narození, nosí mne kam si zamanu, roste se mnou, zažívá se mnou radosti i starosti, je se mnou stále, ať se pohnu kamkoliv, zná každou moji bolest i radost, je to moje tělo, je to moje součást, jsem to JÁ. Já a mé tělo jsme si nejbližší, bližší než moje rodiče, partner, sourozenci, děti, kamarádi...Proto jsem se nučil dávat vědomě lásku tomu nejbližšímu a tím uzdravil své tělo i mysl. Uzdravil jsem se z alergie i z dalších nemocí, jednoduchým způsobem. Začal jsem se mít rád a tím i vše a všechny okolo. Teprve tehdy jsem pochopil, co je to skutečná láska.

Zpět k alergii samotné. Takže alergie je v podstatě reakce na něco, co nám vadí v našem životě. Je jedno do čeho se následně promítne, jestli to bude alergie na trávy, zvířecí chlupy, či něco dalšího.

Jak se jí tedy reálně zbavit?

Povím Vám příběh mého syna. Je dospělý a žil nějakou dobu v Paříži. Když slavil 25 let, rozhodli jsme se s dcerou, že za ním přijedeme a oslavíme narozeniny společně.  Jedno ráno sedíme v příjemné kavárničce a přijde řeč na synovu alergii...



S překvapením jsem zjistil, že syn bere stále prášky na alergii. V podstatě od dětství to nepřestalo. Syn žil s bývalou ženou, rozvedli jsme se velmi brzy, to je ale jiný příběh. To jen na vysvětlenou, že alergie může začít právě v dětství a z různých důvodů. 
Nikdy jsme se o tom nebavili. Došlo mi, že ta alergie mohla být způsobena právě tím, že vyrůstal bez táty, tam to tehdy někdy mohlo vzniknout. Ale teď je teď, minulost nezměníme, můžeme však velmi ovlivnit přítomnost. 

Takže synova alergie na pyly, plísně a bůh ví co ještě. Situace taková, že v malým sdíleným pařížským bytě byla značná vlhkost a v koupelně i plíseň, což mu na jeho alergii vůbec nepomáhalo. Bral prášky poctivě každý den. Jeden doktor v dětství mu totiž vložil program do hlavy:

Když nebudeš poctivě brát prášky na alergii, dostaneš astma!



Ano, doktoři si kolikrát vůbec neuvědomují, co mohou svým výrokem způsobit. Můj syn tomu uvěřil a tím se sám odsoudil k tomu,  že po celý zbytek života musí brát prášky proti alergii. Navíc, když si prášek nevzal, vše se zhoršilo a opravdu se mu začalo i špatně dýchat. Stále v dálce znělo..když nebudeš brát prášky, dostaneš astma...

Samozřejmě, že ho to obtěžovalo, nelíbilo se mu to. Ale co s tím, že? Když doktor, ta autorita v bílém plášti řekne, že to nelze vyléčit, pouze zmírnit příznaky, pomocí "léků". A člověk si zvykne na všechno, i na to, že každý den spolkne pilulku a už o tom vlastně ani nepřemýšlí. S přibývajícím věkem polyká více a více pilulek a také o tom nepřemýšlí...doktoři by to přece nepředepisovali, kdyby mi to nepomáhalo, ne?

I já bral prášky, spreje, ale během mé proměny (více v článku CESTA), jsem začal cítit větší propojení s přírodou. Vždycky jsem měl rád přírodu, ale tentokrát to bylo jiný.


Začal jsem vnímat rozkvetlé stromy, louky, jaro a sluníčko s láskou. Ne se strachem, že začíná období alergie. Měl jsem v tu dobu přečteno plno knížek o tom, jak můžeme sami změnit vnímání našeho světa, jak se můžeme my sami změnit a tím i okolnosti. Tak proč to nezkusit?


Jednoduchý recept, nejen na alergii :


Začněte mít rádi sami sebe, začněte mít rádi sůj život, rostliny, zvířata, lidi.




A povedlo se, nevím přesně kdy a jak se to stalo, ale najednou přišlo jaro, sluníčko a já si to užíval na plno. "Povídal si" se stromy, s rostlinama, se včelkama, neskutečně jsem začal vnímat tu krásu kolem sebe, ve které žijeme a kterou přehlížíme. Zamiloval jsem se do přírody, do života, do sebe. Jsme úžasné bytosti a máme úžasné možnosti, pokud si to dovolíme. Zamiloval jsem se do bytí samotného a začal si užívat každý den. 

Alergie zmizela, jak mávnutím kouzelného proutku...

Prostě už není a já jsem za to vděčný. Vděčný životu a přírodě, že mi ukázala cestu, jak se zbavit alergie, nemocí, zloby, nenávisti a začít žít v lásce a radosti.


A s touto zkušeností, sedím naproti synovi, který je nešťastný z toho, že mu dochází prášky na alergii a neví, co má dělat, protože bez prášků hrozí astma! Prý teda...:)

Hned mu povídám o vlastní zkušenosti a vím, že to dokáže i on. 
Jak?

 Prostě přestat brát ty prášky a začít věřit sobě, svému instinktu, otevřít srdce vůči tzv. alergenům a začít mít rád ty stromy a rostliny. 

Oni mu neubližují, oni nejsou zlí, nejsou tu pro to, aby nás trápily. 

Jsou tu proto, aby nám pomáhali. Vytváří nám prostředí vhodné pro život, díky nim můžeme dýchat, žít, radovat se. Je nutný se vrátit ke kořenům a začít vnímat přírodu jako přítele a dávat lásku všemu živému.

Samozřejmě, že k tomu byl na začátku dost skeptický, ale když mu to potvrila i jeho sestra, začali jsme si o tom povídat a syn přemýšlel, jestli to nezkusit. Konec konců, jeho prášky mu docházely a ty stejné v Paříži nebyly.


Navíc psychika funguje neskutečně, takže pro něj stačilo jen, když si někdy zapoměl vzít prášek na alergiia už se mu stav zhoršoval. Prostě ta naše hlava....

jenže naštěstí to funguje i opačně. Pokud přesvědčíš sám sebe a celé své tělo, že jsi v pořádku, že se nic neděje, světe div se, ono to taky funguje. Má to však jeden háček :

MUSÍŠ TOMU VĚŘIT !

Už jsem to ve svých článcích psal mnohokrát, že víra je velmi důležtá. Pomáhá nám. Nemyslím teď tu víru, o které se mluví v kostelech a mešitách a v dalších místech spojených s náboženstvím. Tady máme trochu pokřivené názory na to, co je to víra ( viz článek ZDE) 

Lidé, kteří v životě něco dokázali, tak tomu věřili od samýho počátku. Šli do toho s vírou, že se jim to povede. Proto udělali maximum pro to, aby se tak stalo. Jsou i druzí lidé, kteří si nevěří, nebo nevěří tomu, co dělají a tam to prostě nefunguje. 

Pak ještě přijdou s tím: " Vždyť jsem to říkal, že to nepůjde."

Takže věřit tomu, co dělám, ať je to cokoliv, je nesmírně důležitý pro úspěch této záležitosti.

Někdy potřebujeme nějaké indicie, náznak toho, že děláme správně, že to opravdu půjde. Tehdy je důležitý být bdělý, naslouchat a pozorovat. Ony totiž tyto nápovědy opravdu jsou, ale dost často je náš strach přehluší a my nevidíme, neslyšíme. 

STRACH JE MOCNÝ ČARODĚJ

Pokud se tímto čarodějem necháš ovládat, nežiješ svůj život


Někdy stačí se prostě rozběhnout a skočit. Strach svazuje, vytváří doměnky a smyšlenky. Nedávno jsem přešel bosýma nohama po skleněných střepech. Strach říkal nedělej to, pořežeš se, bude to bolet. 
Něco jinýho ale říkalo, zvládneš to, běž. A tak jsem šel...a víš co? Bylo to úplně snadný! Nic nepíchalo, neřezalo, prostě to bylo úžasný. To překonání vlastního strachu, to vystoupení z komfortní zóny, to je ta CESTA.

Syn to zvládnul, psal, že je bez prášků a zatím dobrý. Držel jsem mu palce, aby vydržel a zvládl to až do konce. Doteď si pamatuji okamžik, kdy byl už zpět v ČR a seděli jsem pod rozkvetlým stromem.

On mi říká:

Víš tati, že jsi měl tehdy pravdu? Začal jsem mít rád, to co jsem si myslel, že mi ubližuje a ta alergie najednou je pryč!


Zvládnul to! Zbavil se alergie, která ho trápila mnoho let. 

Zvládl to ze dne na den, díky sám sobě.

 Chtěl, udělal pro to něco a věřil..

A to je přesný recept na úspěch ve všem. Takto se dá zvládnut jakákoliv nemoc a vlastně cokoliv. Je to tak jednoduchý, ale zároveň pro někoho tak těžký.

Ten příběh měl ještě pokračování...

Asi po roce, kdy už byla alergie pryč, za mnou syn přišel na konci léta a říká, že se mu asi začíná zase vracet. Naslouchám a divím se, protože na konci léta většinou ani není nic, co by dráždilo, a tak poslochám dál, jak si začíná i odpovídat...

Povídá:
"Víš, nevím čím to může být, protože jsem měl tak dluho úplně pokoj a bylo vše ok. Najednou se to prostě začíná vracet. Nechápu to."

Pak se zamyslel a povídádál:
" No , vlastně, začal jsem znovu kouřit...myslíš si, že by to mohlo být tím..? "

"Co si myslíš ty?" Zeptal jsem se

"No así jo..." Odpověděl

To nač se ptáš, sis sám zodpověděl právě teď. Vždy víme, proč se nám něco děje, jen si to nepřiznáme. Ta alergie se vrací proto, aby tě upozornila, že to co děláš svýmu tělu není správný. Proč mu dáváš jed? Je jedno jakým způsobem. Proč trávíš sebe sama? Jak ti to má jinak říct, než že se připomene něčím, co důvěrně znáš?

Teď je to na tobě, máš možnost výběru...

Vždy máme na výběr a je jen na nás, jaký život si vybereme. Někdy je to až zarážející.

Vím, co může lidem pomoci. Někdy opravdu stačí vynechat "běžné jídlo", nasadit detox šťávama 


Ale nejsou schopni opustit svůj zvyk a závislot na "běžném jídle", které je pomalu tráví. Nechtějí vystoupit ze své komfortní zóny, přestože ví, že by jim to pomohlo. To vše jen pro to, že by museli sami něco pro to udělat. A tak dál navštěvují doktory, podstupují další nepříjemná vyšetření a stěžují si na svůj osud.

OSUD SI VŠAK VYTVÁŘÍME KAŽDÝ SÁM.

Takže pokud nejsi ochotný sám pro své zdraví něco udělat, není ti pomoci...


Na závěr bych rád uvedl, že nikoho nenavádím, pouze píši o svých vlastních zkušenostech a zkušenostech mých blízkých lidí. Jestli se v tom někdo najde, nebo nenajde...to je každého vlastní věc. Věřím, že každý člověk zodpovídá sám za sebe, za svá rozhodnutí.

Zpovídat se může tak jedině své vlastní duši na konci, jestli prožil život takový, jaký chtěl, nebo jestli žil něco, co vlastně vůbec nechtěl...

ŽIJME TAK, ABYSME TOHO NEMUSELI NIKDY LITOVAT.

ŽIJME TEĎ A TADY




Pokud si sám nevíš rady a potřebuješ s tím trochu pomoci, může být tou cestou například :

21 dní ke změně

ODKAZ ZDE