Prohledat tento blog

sobota 25. července 2015

CESTA

Poslední dobou se mě čím dál víc lidí ptá, proč jsem se změnil a chtějí vědět, co za tím stojí a chtějí zlepšit také svůj život.            Být zdraví a hlavně BÝT šťastní :-) 
Rozhodl jsem se tedy, že založím tento blog a podělím se s Vámi o to, co mě potkalo, kam mě to dovedlo a co mi to přineslo :-)





Určitě každý zažil ten pocit, kdy si položí otázku, proč jsem vlastně tady na tom světě? Začne mít pocit, že ho nic nebaví a neví co dál. Je to tím zvláštnější, pokud máte to, po čem jste toužili. Přesně tohle se stalo mě. Jeden večer si tak sedím a přemýšlím proč jsem nešťastnej. Mám rodinu, krásné a úspěšné děti, mám kde bydlet, čím jezdit.






 Mám se líp než většina lidí na naší planetě. To si málokdo uvědomuje. Už jen to, že si máte co oblíknout, kde se najíst, můžete chodit do školy a vlastníte třeba auto z vás dělá jedny z nejbohatších lidí na zemi. Většina tyto možnosti nemá. Jenže to nás moc nezajímá, zajímá nás naše vlastní nespokojenost a ne to co mají, nebo nemají třeba v Asii, nebo v Africe. A tak se trápím a vlastně nevím ani proč. A tady někde to vše začalo...


V hlavě se mi honila stále spousta otázek..proč jsem nešťastnej? K čemu je mi vše, co mám, když nejsem šťastnej? Co mám dělat, abych byl šťastnej? Co je to vlastně štěstí? Vyhrát ve sportce? Dobře se oženit? Zdědit spoustu majetku? Být milionář?

 Ano všechny otázky se většinou honí kolem majetku,peněz..atd. V tom ale štěstí nehledej. Jsou lidi na světě nesmírně bohatí a jsou sami a nemocní. Všechny peníze světa jsou jim k ničemu. Naopak, jsou lidi, kteří žijí v chatrčích, denně dřou na rýžových polích...ale jsou šťastní...jak je to možný? Je to proto, že štěstí je v nás, uvnitř, v sebelásce a následné lásce, kterou díky tomu vyzařujeme. Samozřejmě, že se žije mnohem líp v přepychovém domě, než v chatrči, ale přímá úměra ke štěstí tady není.







Pokud něco od života dostaneme, měli by jsme být za to vděčni a ne se dívat na to, co jsme ještě nedostali a plivat na to co máme. Přesný opak jsem ale udělal já. Nevážil jsem si darů, které jsem měl a stěžoval si a stěžoval (ve svých myšlenkách ), že jsem nešťastnej a že je mi všechno k ničemu...když nemám vnitřní pocit štěstí! Dnes už vím, že žádná hmotná věc, sebelepší, ať už je to nový mobil, auto, dům..cokoliv, nedokáží udělat člověka šťastným dlouhodobě.





Je to podstatou hmoty samotné, která je omezená. Proto nám nemůže dát pocit štěstí natrvalo. Proto nejvíc nešťastní jsou lidi, kteří paradoxně dosáhli všeho, co si přáli. Nemají totiž kam jít dál...Začínají ztrácet smysl života. Nemají proč dál žít, nic je nebaví, všechno už znají (myslí si), všude byli, vše co potřebují mají. Někteří utíkají k drogám, jiní k alkoholu, v extrémním případě upadnou do depresí a spáchají sebevraždu...Chápeš to? Dosáhneš všeho o čem jsi kdy snil a pak se zabiješ..?! Proč? Protože hmotné věci jsou pouze hmotné věci. Nejsme tu proto, aby jsme měli víc peněz, než druzí, víc majetku, aut, hodinek a já nevím čeho všeho, co vlastně vůbec nepotřebujeme. Hlavně proč bych měl mít 20 triček, patery džíny, několik hodinek, nejmodernější mobil, tablet, pocitac, vse nejlepe 2x do zásoby a hlavně víc, než soused, kamarád, víc..víc..víc.




 Pak umřu....a vše tady zůstane. Můj život se scvrknul do "pouhého" hromadění věcí, které si nikam sebou neodnesu, protože mé tělo..také hmota, zůstane tady. Buď shnije v zemi, nebo se spálí na popel. A moje duše? Ta odchází, čistá, tak jak přišla,ale moc se nerozvinula, protože při tom všem hromadění věcí, na ní nezbyl čas. Duše, která je nesmrtelná, duše, která přišla na zemi, aby se zdokonalila zkušenostma a posunula dál. Ta duše, kvůli které jsem se narodil, ta duše, kterou jsem měl rozvíjet a laskat. Místo toho jsem laskal a zdokonaloval svůj oděv..svůj šat..to je kůži, svoje tělo. Na tom nám záleží víc, než na duši. Myslíme si, že jsem tu pro to, aby se naše tělo mělo co nejlíp, a tak mu dopřáváme nejlepší jídla, až z toho tloustne a vykládáme si, jak dobře vypadáme. Oblíkáme naše tělo do těch nejlepších "oblečků" , nejlépe značkových-samozřejmě :-) Chodíme na plastiky, protože se nám nelíbí, jaký tělo jsme dostali apod. Nasadíme si sluneční brýle, aby nám nikdo neviděl do duše a slunce nemohlo dělat radost našim očím.  A co ta naše duše? Jaká duše? My máme nějakou duši? To jsou kecy pánbíčkářů!





A tak si jedeme ten náš život-neživot. Dál si kupujeme víc věcí, které nepotřebujeme a víc pracujeme abychom si mohli koupit ještě víc věcí, který nepotřebujeme a jsme čím dál víc nešťastní. Nemáme čas, protože musíme víc vydělávat, nevážíme si přírody, zvířat a hlavně si nevážíme sebe sama. Protože vše vychází z nás.Proč to píšu? Protože jsem žil úplně stejně. Dnes už ne. Nastal zlom, kdy jsem nejdříve začal přicházet o to na co jsem "plivnul" ve svých myšlenkách a následně dostal strach, strach existenční, strach ze ztráty, peněz, majetku, protože ty ztráty po "plivnutí" na dary, které jsem od života dostal, přišly..






To vše se přesunulo do zdraví-do páteře. Protože páteř nás nese životem, naše tělo opírá. Když ztratíte důvěru v oporu života, začnete mít problémy s páteří. Bedra, plotýnky, to jsou existenční problémy, máte strach o peníze o hmotné zabezpečení sebe, rodiny...Nevnímal jsem problémy se zády, tak jak bylo potřeba, neuvědomil jsem si, že to je zatím jen upozornění, že bych měl něco ve svém životě změnit. Až to přišlo. Vystřelila z páteře plotýnka 1.5 cm a začala tlačit na míchu. Neskutečná bolest a pomalé ochrnutí palce a pohybu pravé nohy. Pravá strana, to znamená vaše cesta životem. Po návštěvách doktorů a různých magnetických rezonancií ,CT vyšetření, mě bylo sděleno, že pokud nepůjdu na operaci páteře, tak na 90 % ochrnu! Chápeš to?! Na 90% ! To je vlastně téměř na 100 % !! Já? Ochrnu??!! Nebudu se moct hýbat??!!  A tady začala moje cesta...