Prohledat tento blog

pondělí 12. října 2015

POBYT VE TMĚ - MÁ TO SMYSL?



Je to bez týdne přesně rok, co jsem šel na 7 dní a nocí do naprosté tmy.  Hodně lidem to může připadat jako úplný bláznovství , totální nesmysl, ztráta času.

Není tomu tak. Pokud bych,  hned na začátku měl odpovědět na otázku v nadpisu:

ANO MÁ TO SMYSL

Proč?

Začnu postupně.

Minulý týden jsem byl pozván na jednu  konferenci  v Kladně, která se konala v ČVUT, abych pohovořil o své zkušenosti z pobytu ve tmě. Zajímali se o ni převážně doktoři a psychiatři, zda by bylo možné využít terapie tmou pro jejich pacienty.  Z toho jasně vyplývá, že pobyt ve tmě není jen nějaká úchylka pár vyšinutých jedinců, jak si můžeš myslet, ale zajímá se o to i odborná veřejnost.



Musím říct, že to byla i pro mne dobrá zkušenost a děkuji za ni.

Ale pojďme k mému pobytu ve tmě.

Proč jsem se dobrovolně rozhodl nechat zavřít do malé místnosti a navíc po tmě?! J

Na mé nové cestě životem byly v relativně krátké době 3 milníky:

    1.       Moje nemoc
    2.       Pobyt ve tmě
    3.       Návštěva pyramid v Bosně


Cítil jsem, že potřebuji najít odpovědi na své otázky. Taky jsem si říkal, že budu mít dostatek času být sám se sebou, abych si vyjasnil, jak dál v mém životě. Bylo tam i malé očekávání, co se mi otevře při pobytu ve tmě. Může to být přeci jen i duchovní zážitek. A tak se mi před nástupem míhala hlavou spousta věcí, přestože jsem se snažil, předem moc informací o pobytu nezjišťovat.



Nechtěl jsem mít zbytečná očekávání , abych nebyl potom zklamanej, kdyby se nevyplnily. Výběr místa byl pro mne jasný. Vladimír Böhm zrovna dostavěl ve svém Místě v srdci, jak říká své báječné zahradě, chatku Země, pro pobyt ve tmě. Vladimíra jsem znal již přes rok a byl u něj na focení aury a v pyramidě, volba tedy byla jasná. Myslím, že je důležitý výběr nejen místa pobytu, ale hlavně osoby, která se o vás bude starat a tou byl pro mne Vladimír, tou nejlepší.

Chatka element Země vlevo a chatka element Vzduch vpravo

Dorazil jsem na místo, Vladimír mě ukázal chatku a její vybavení. Byla jednoduše zařízena. Postel, polička na věci, stolek,  židle, v předsíňce  umyvadlo . Koupelna  se sprchovým koutem a wc.  Vše v malém prostoru.Po krátké instruktáži mě Vladimír opustil a pak už je jen na tobě, kdy zhasneš a začneš týdenní pobyt v naprosté tmě.

Vše jsem si prošel, abych věděl, kde se co nachází a pak jsem vypnul na týden mobil a zhasnul světlo J

Nastala tma. Není to tma, kterou znáš z domu, když se večer setmí. Je to tma tmoucí. Nevidíš opravdu vůbec nic.


Vidíš něco na obrázku? Ne? Tak to stejný jsem přesně viděl i já...NICJ

 Zkoušel jsem dát prst co nejblíže oku, ale neviděl jsem ho, ani když jsem s ním začal kmitat ze strany na stranu. Jediný, co jsem cítil byl průvan vyvolaný pohybem ruky. Prst vidět nebyl. Nic vidět nebylo. A tak jsem si začal zvykat na tmu. Je důležitý si říct, že tma je tvůj přítel Není čeho se bát.

Ze začátku mě dost překvapilo, jak dobře se orientuju po tmě v prostoru. Bez problémů jsem nahmatal  umyvadlo i vodovodní kohoutek, trefil na wc. Vše jsem měl asi „vyfocený“ v hlavě, ještě než jsem zhasnul. Z domu jsem si vzal vonné tyčinky, jenže jak si chceš takovou tyčinku zapálit, když si nemůžeš rozsvítit..! J Jo, měl jsem zapalovač, ale to bych v podstatě rozsvítil, a to jsem určitě nechtěl. To víš, že jsem to klidně mohl udělat, dokonce tam byla i lampička, mohl jsem si rozsvítit, kdy jsem chtěl. Ale já tam šel kvůli sobě, ne abych někomu něco dokazoval. Takže nic takovýho J
Vladimír v chatce nechal zatmavený brýle, pro případ, že by bylo nutný něco opravit, abych si je mohl nasadit a nic nevidět. Aby proces tmy nebyl narušen.
Nasadil jsem si brýle…žádný rozdíl mezi tmou v brýlích, nebo bez nichJ Nahmatal jsem v tašce zapalovač a vonnou tyčinku. Taky dřívko, na kterým leží tyčinka, abych nic nepodpálil ! J To by nebyl nejlepší začátek ve tmě.


Asi těžko si dovedeš představit, jak je složitý zapálit poslepu tenkou tyčinku turbo zapalovačem tak, abys nic nepodpálil a zároveň si u toho nespálil prsty! Takže po pár dlouhých minutách se nakonec povedlo, aniž bych viděl záblesk světla. Slyšel jsem jen syčení zapalovače, ale nevěděl jsem, jestli hoří plamen. To jsem poznal, když mě nenapadlo nic chytřejšího, než to vyzkoušet prstem…! J Jo hořel plamen a taky prst…uuuu! Magor, no! J


Každopádně to byla zábava, v té dlouhé době bez světla. Další činností, navazující na tyčinku, byla meditace. Meditoval jsem několikrát denně (nočně?) Těžko říct, jaká byla denní , nebo noční doba.




Jednou z věcí, co se stane, je totiž ztráta pojmu času. U mne to bylo tak, že když jsem byl v chatce elementu země, stavěla se kousek od ní další chatka na tmu, a to element vzduch. I když moje chatka byla dobře zvukově izolovaná, slyšel jsem tesaře, jak občas vydají zvuk pily, nebo zatloukají hřebíky. Nevěřil bych, jak moc se snažíme držet času, i když to v podstatě nepotřebujeme vědět. Pro mne to byl ale určující faktor. 




Vladimír říkal, že mi přinese jednou denně jídlo na 24 hod. Říkal, že přijde vždy ráno. Takže ok, začalo mi to šrotovat v hlavě. Vladimír přijde ráno, takže vím, kdy je ráno. Ráno taky chodí tesaři pracovat na druhé chatce a odhadem určitě nedělají dýl, než do 17 hod, protože pak se už stmívá. Takže vím, kolik je přibližně hodin, když končí. Večer kolem 19 hod začala běhat ve dvojité zdi myška. Byla sice v tom tichu dost hlučná, zvlášť, když žrala izolaci, ale byl jsem ji vděčnej za upřesnění času-ohlášení noci.

No a ráno opět tesaři do práce, to jsem si tipoval mezi 7-8 hod ráno, pak Vladimír a vše znovu dokola. Myslel jsem si, že mám perfektní časovou osu a jsem v pohodě, protože se orientuju v čase. Pak mi došlo…PROČ? Proč se tak zuby nehty držím času? Vždyť to tady nepotřebuju! Je mi jedno kolik je hodin…No jo síla zvyku z venku.





Už když jsem si objednával pobyt, vybral jsem si živou RAWstravu. Byl jsem v té době cca už rok vegetarián a chtěl vyzkoušet tento druh stravování. Tma mi přišla jako ideální místo.


JÍDLO




Jídlo ve tmě, je úžasnej zážitek. Dostaneš 4 uzavřený misky  a v nich…něco k jídlu! J No jo, ale co, viď? Nic nevidíš, takže čich prvně..otevřu každou misku a přivoním, co je uvnitř, někdy to je jednoduchý, je tam celý jablko, ale jindy pokrm a vůně neurčitá, i když líbezná J Ochutnám a přemýšlím, co to může být…něco mi to připomíná…! Nádherný objevování chutí a pojmenování jídel.



Protože jsem měl spoustu času a nikam nespěchal, vychutnával jsem si každý sousto a pomalu ho žvýkal a přemýšlel, co to je za to skvělý jídlo J Opravdu to byl zážitek! Nádhera! Jedl jsem pomalu a neskutečně si pochutnával na každým přineseným jídle RAW. Cítil jsem se lehce a jedl jen tehdy, když jsem měl hlad. Ne když musíš, že je oběd atd. Prostě tehdy, když jsem měl hlad. Začal jsem jíst velmi málo, jen to, co mi stačilo. Rozdělil jsem si jídlo na víc částí a většinou mi zbylo, když jsem dostal další. Řekl jsem tedy Vladimírovi, ať sníží dávky, že mi to je líto, když tak skvělý jídlo nemůžu sníst a přecpávat se nechci.


Jedl jsem jen tolik, co mi stačilo. Do toho mi Vladimír dělal překvapení. Donesl mi třeba termosku a říkal, máš tam překvapení. Já se na to třepal jak brouk pytlík. Celej natěšenej jsem si představoval, co v té termosce může být? Termoska-něco hodně studenýho-zmrzlina? Nebo Něco hodně teplýho-čaj? Ten ale není RAW. Tak jsem přemýšlel. Pak jsem vzal termosku, otevřel ji a přivoněl. Vůbec jsem nevěděl, co to může být. Tak jsem vzal do ruky kelímek, který tam byl a vím, že měl červenou barvu, přestože jsem ho neviděl. To mě zarazilo, bylo to, jako bych ho viděl. Zkoumám tedy obsah termosky a zkouším jej nalít do kelímku. Nakláním termosku a čekám, kdy začne obsah vytíkat do kelimku a doufám, že se trefím. Ale nic! Co to? Asi to bude hustý! Tak opatrně zkouším a zjišťuji, že uvnitř je smoothies!



Whaooo…to je paráda, raduji se nesmírně ze změny a zalívá mě pocit štěstí J Jupííí já mám smoothies.  Navíc jsem věděl, že je zelený. Jak to? No otevřelo se mi třetí oko  Jiný den, mě Vladimír řekl, že mám s jídlem překvapení a že je zabalené v celofánu.  Bylo to asi čtvrtý den pobytu. V celofánu? Co to je za překvápko? A rozjela se bujná fantazie J Pak mi to nedalo a jdu se podívat, co to tedy je! Už jsem začínal pomalu tušit, oč by mohlo jít….opatrně jsem nahmatal ten celofán a zkoušel, co tam může být. Pak jsem přivoněl a…začal brečet. Byl tam malej kousek čokolády (RAW)


Bulel jsem a nešlo to zastavit. Byl jsem šťastnej, šťastnej kvůli malýmu kousku čokolády! Venku jsem snědl běžně tabulku čokolády za den a vůbec mi to nepřišlo. Tady jsem happy za kousek, kousíček čokolády RAW. Uždibnul jsem malý kousek a dal si ho do pusy. Vychutnával jsem si tu slaďounkou chuť…byla skvělá. Zbytek jsem si schoval až po jídle. Když jsem jedl, celou dobu jsem se těšil, že si dám ten kousek čokolády, takže jsem si to jídlo ani nevychutnal! J Jak jsem dojedl, dal jsem si čokoládu, ale jen další kousíček, abych si ji ještě mohl schovat. Vím, že to je blbý přirovnání, ale došlo mi, jaký to asi bylo během války, když nebyly takový pochutiny a když ji někdo dostal, vážil si toho víc, než zlata.


Každým dnem jsem jedl míň. Uvědomil jsem si, kolik toho venku sníme očima, aniž bychom to opravdu potřebovali. Tady jsem jedl jen tolik, kolik tělo opravdu chtělo. Až mě samotnýho překvapilo, že toho není moc. Já vím, můžeš si říct, že jsem měl málo pohybu atd…ale stejně!


Režim ve tmě

Tak jako i jinde, člověk chce nějaký řád, něco, čeho se může držet. Tak i já, jsem si udělal režim v rámci možností. „Ráno“ jsem vstal, šel na wc, umýt se, vyčistil si zuby. Pak jsem cvičil 5 tibeťanů . Poté jsem meditoval a pak přišla na řadu snídaně, kterou jsem si užíval stejně tak, jako ostatní činnosti před ní. Je to zvláštní, ale díky tmě děláte opravdu jen to, co děláte, Tedy věnujete pozornost přítomnýmu okamžiku. Tedy to, co bysme měli dělat neustále, nejen ve tmě. A ne že si čistím zuby a už přemýšlím, kde za chvíli mám být, co všechno musím vyřídit, hlavně rychle. Ne, v klidu si čistím zuby, jeden po druhým, protože to je jedna z mála činností, kterou můžu dělat. Stejně tak cvičím důkladně a věnuji se každýmu pohybu.

Při prvním cviku u 5-ti tibeťanů se dělá rotace kolem vlastní osy s roztaženýma rukama. Prostě se točíš dokolečka. Někdy 21 krát a někdy, když cítím, že bych rád víc, tak třeba i 33 krát dokola. Venku vždy fixuji oči na jeden předmět během točení a je to v pohodě. Co ale ve tmě? Tady nemůžu fixovat pohled na nic! Nic nevidím J Navíc malej prostor, postel, hned stolek, židle…
No nic, zkusím to, říkám si…tak se roztočím…jednou dvakrát..jednadvacetkrát. A ono to jde líp než na světle! Stále na jednom místě! Jsem z toho užaslej!



 Prostě v pohodě, žádný točení hlavy, zvláštní Každej cvik si užívám a dělám ho procítěněji, než na světle doma. Je to fajn. Takže pohyb mám, to samý dělám ještě před spaním, těžko říct večer, i když asi vím.  Pak následuje meditace. Meditoval jsem již rok, před tím, než jsem vstoupil do chatky, takže  jsem si to opravdu užíval to ticho klid, i když kluci už někdy v tuhle dobu zabíjeli svoje hřebíky do trámů právě vznikající chatky elementu Vzduch.




Naučil jsem se však i během meditace tyto zvuky vytěsňovat a tak mi to vůbec  nevadilo J Takto jsem přežíval první 3 dny a noci. Jedl, cvičil, meditoval, odpočíval, různě polehával a přemýšlel. Přemýšlel o dosavadním způsobu života, o práci, o manželství, o dětech, o přátelích, o životě…




Vladimír mi nabídl možnost sdílení zážitků, případně radu, kdybych potřeboval. Vždy, když přišel, zeptal se, jestli je vše v pořádku. Byl v předsíňce oddělené dalšími dveřmi, takže nikdy nebyl přímo uvnitř, pokud jsem ho sám nepožádal. Asi už druhý den mě začala trochu bolet hlava. To se mi téměř nestává, tak jsem hledal příčinu. Protože jsem ji nenašel, požádal jsem asi třetí den Vladimíra, aby vešel a chvíli si popovídal. Byla to příjemná změna po 3 dnech nemluvení a ticha. Vysvětlil mně zároveň, že ta hlava bude pravděpodobně důsledek detoxikace organismu, díky živé (RAW) stravě.




Ahaaa, to mě nenapadlo, říkám si! No jasně! J Vladimír odešel a s ním i bolest hlavy…J Jak vám někdo  vysvětlí, proč to máš..už to nepotřebuješ mít! J

Postupně jsem spal míň a míň. Ráno přišli tesaři ťukat, pak Vladimír s jídlem, pak tesaři odešli, přišla myška, byl večer, já jsem šel spát. Když jsem se probudil, vůbec jsem nevěděl, jaký čas asi tak může být. Bylo ticho, myška už spala. Tesaři ještě nepřišli…a mozek se stále snažil zachytit něčeho, co by alespoň přibližně určilo hranice času. Odhadem se zkrátil čas spánku na cca 4 hodiny. Zajímavý je i to, že jsem nespal dlouho v jednom kuse, ale spíš s přestávkama. A moře snů se mi zdálo. Venku jsem si poslední dobou skoro žádný sen nepamatoval. Tady jeden za druhým J





KOMÁR

Tak si medituju, když slyším něco jako vrtulník…ne, není to vrtulník…je to komár. Snažím se pokračovat v meditaci, jenže medituj, když je ti jasný, co ten komár bestie udělá,  v okamžiku, kdy se nemůžeš bránit. Jasně, sedne na mně a bude mi pít krev tak dlouho, dokud se nenaštvu a neplácnu ho…Jsem jediná možná oběť v tomto prostoru, nemá nikoho jinýho na výběr! Takže volba je jasná! JÁ!


Bzukot opravdu hlasitej, ale to spíš tím tichem a zbystřeným sluchem z pobytu ve tmě. Už ho slyším, jak se blíží a v tom mě to napadlo. Myšlenka! Ta ho přitahuje! Moje obava, že mě bude sát a já se pak budu škrábat a on mě zase bude sát…NE! Dostal jsem nápad. Když jsem přišel do chatky, tak ještě než se zhaslo, viděl jsem sem tam pavoučka. Nic hroznýho, s tím nic nenaděláš, vlezou všude. Však já vím, chytají mouchy a právě komáry! J Žádnýho pavouka jsem nevyhnal, ani nezabil. Udělal jsem s nimi Gentleman´s Agreement…tedy džentlmenskou dohodu.

Hned první den jim povídám:

Takže pánové a dámy pavouci. Já tady teď týden budu s váma a byl bych rád, abychom jsme se  navzájem nevšímali a každý se věnoval tomu svýmu. Já za to žádnýho z vás nezabiju. Pokud ale někdo  dohodu poruší, i během mýho spánku…bude po smrti! Amen! 

A ono to fungovalo.

Ok, tak já to samý udělám i s tím komárem. Takže si tak jakoby medituju dál a říkám v duchu (vysílám myšlenku) tomu komárovi.

Hele, ty si mne nebudeš všímat, nebudeš mě sát a já tě za to nezabiju. Vím, že tady nemáš nikoho jinýho, ale alespoň budeš žít, než se ti povede uletět ven. Takže jasný? Amen


On si lítal dál a já ho poslouchal a věděl, že na mě nesedne. Prostě jsem to věděl. A taky že nesedl. Za celou dobu ani jeden píchanec…nic! JO...bčas lítal těsně kolem hlavy…zkoušel provokovat…ale nesedl si.. J  Ani přesně nevím, kdy přestal bzučet, já ho prostě vytěsnil z mé reality. Myslím, že to byla  zkouška pro mne a já myslím, že jsem v ní obstál a jsem na to pyšnej! J


ČTVRTÝ DEN POBYTU-ZLOM

Čtvrtý den pobytu ve tmě nastal zlom. Najednou se na pravé straně nade mnou objevilo světlo. Jakoby někdo rozsvítil halogenovou žárovku. Viděl jsem ho periferně. Když jsem se chtěl podívat do něj, jakoby uhýbalo zároveň s mým pohledem. Ale bylo tam.


 Světlo tak silný, že když jsem vstal, že půjdu na wc, musel jsem si chvíli opět zvykat na tmu, protože jsem byl oslepen TÍM SVĚTLEM.

Najednou se stalo, že místnost, kde jsem seděl se změnila. Byl jsem v jeskyni, kterou osvětlovali louče a oheň. Neviděl jsem je, ale přesně tak se třepotalo světlo, který osvětlovalo tu jeskyni. Byl to zvláštní pocit. Vědomě jsem věděl, že jsem v chatce o rozměrech sotva 20 m2, ale já viděl , že kolem mne je jeskyně a blikavý světlo ohně.


Hustý, říkám si, to je fakt hustý! Bylo to tak hustý, že jsem vstal a šel si to promyslet na záchod. To je přeci fakt divný, ne? J Jdu do tmy a mám světlo! Jsem v chatce a najednou jeskyně! Tak si tak hloubám o tom a když sedím na wc…sedím, protože bych se po tmě netrefil…to dá rozum ne?! J

Teda na rovinu, sedím i doma, protože ty ženský ( 2 dcery a žena) furt nadávali na zdvihnutý prkýnko..prý to studí, když si sednou na tu mísu bez prkýnka…To jim můžeš stokrát říkat, že si ho mají dát dolů…J Takže jsem se naučil sedat…na holčičku…Ok, to sem ale nepatří…J

Takže sedím na míse…a přede mnou rozvaliny a kupa kamení J



Aha, takže já utekl z jeskyně a tady na wc kupa kamenů! J Super, takže neuteču před tím. Proč ale? Prostě to příjmu a děj se , co se dít má…

Každým dnem i nocí se obrazy stávali reálnější a bylo jich víc a víc. Nejednou se nade mnou objevil modrej vesmír, ale nebylo to nebe pokrytý hvězdama. Byla to nádherná tmavě modrá modř noční oblohy, ale bez hvězd. Divný říkám si.


Vidím to z pozice, jako bych opět byl v jeskyni a nade mnou průrva, kterou to pozoruji…jiná dimenze..přijde mi do hlavy. A tak to potom pokračuje. Vše mi chodí okamžitě do hlavy, jako odpovědi, stačí se zeptat.  Vidím, opět kopu kamení a jakýsi kosti..hned vím, že to co vidím je kostnice. Pak přichází chodby a vím, že to jsou tunely, kterýma chodí gladiátoři..vše bylo spojeno se zemí a podzemím. Vidím tunel v zemi, koukám dál a podvědomě tuším, co číhá ve tmě.


Vidím jen kousek dopředu, díky nějakému ohni, který sice nevidím, ale jeho světlo osvětluje část podzemního tunelu. Chci se podívat dál, zároveň se však trochu obávám, na co můžu narazit. Najednou se to dá do pohybu a já vidím dál, v tom se mi nad hlavou objeví obrovskej pavouk a já už vím, z čeho jsem měl obavu! Fuuuj! Brrr otřepu se, leknu se, ale pak pavouk zmizí a já vím, že to můžu regulovat. Ne ty obrazy, ale svůj strach. V okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že je to jen vize, i když hodně reálná, strach odešel a s ním i pavouk.



V tu chvíli jsem vytěsnil jakýkoliv strachy a začal si užívat obrazů který chodily. Při mé otázce, jsem vždy okamžitě dostal odpověď. Ještě jsem ani nestačil domyslet otázku v hlavě a už mě přišla odpověď.
Třeba vidím tu hromadu kostí a ptám se:  to je..ano kostnice, dostávám odpověď…pak vidím ty chodby a ptám se: to je ..ano gladiátorský chodby, kterýma chodily do arény…dostávám okamžitě další odpověď..atd. Když jsem se v tu chvíli zeptal na cokoliv, přišla mi odpověď. A to okamžitě. Je mě jasný, jak si hned říkáš, jak je to super, že bys taky chtěl  J Znát odpovědi na svý otázky…tak to musíš do tmy kámo! J




Během pár chvil jsem se dozvěděl vše, nač jsem se chtěl zeptat J A protože mě došly otázky, už jsem se ani neptal. Vše, co jsem potřeboval vědět, jsem už věděl. Stejně většinu věcí víme uvnitř, takže jsem to měl jen potvrzeno.

Cítil jsem se skvěle. Už jsem ani nemeditoval, nemělo to žádnej smysl. Všechno byla totiž najednou jedna velká meditace. Už dlouho jsem si přál, aby se mi otevřelo tzv. „třetí oko“ Intuice, vidění věcí jinak.


TŘETÍ OKO-OTEVŘENÍ



Najednou se to stalo. Cítil jsem takovej tupej tlak nad kořenem nosu mezi očima. Už jsem to znal, občas jsem to míval i venku. Tady to ale zesílilo a najednou jsem začal vidět spoustu obrazů, ať jsem měl zavřený, nebo otevřený oči.  Ty děje byly živý a vše v pohybu. Ze začátku jsem byl z toho nadšenej, pak ale nadšení začalo mizet, protože jsem ty obrazy viděl neustále, i když jsem chtěl spát. Je to jako by ses díval na televizi před spaním, pak zavřel oči, že půjdeš už spát, ale máš děravý víčka, takže se dál díváš na televizi, když chceš spát. Ovšem s tím rozdílem, že tahle televize nešla vypnout!


Poznal jsem, jak se asi cítí schizofrenik, vidící obrazy, kterým nerozumí a když to někomu řekne, udělají z něj blázna. Uff, co s tím? Co když to nikdy nepřestane? Zase ty strachy, který nám neustále se snaží řídit náš život…špatným směrem ovšem. Musím přiznat, že jsem ale strach měl! Ono vidět věci je fajn, ale všeho s mírou…! J Jenže dostal jsem jen to, po čem jsem toužil , ale já se zaleknul té intenzity!

Zároveň jsem věděl, když jsem jedl jídlo, jakou má barvu J Přitom jsem ho neviděl, jen jsem to věděl. Třeba jsem měl krekry s omáčkou a já věděl, že je zelená, vzal jsem do ruky cokoliv z jídla a viděl to barevně. To bylo hodně zajímavý. Barvy jsem si ověřil u Vladimíra, když jsem se ho pak ptal, jakou mělo jídlo barvu.


Vladimír mi přinesl jídlo na další den a já po téměř probděné noci, si ho pozval na sdílení. Vše jsem na něj vysypal..o světle, o obrazech o třetím oku atd. Kdybych ho viděl, určitě bych zahlídnul, jak se potutelně usmívá. Všechno znal, pomohl mi vše osvětlit a vysvětlit, proč se tak děje a co vidím.

Hups, jak se líp žije, když víte, znáte a někdo vám vysvětlí to, čemu nerozumíte. Už není potřeba strachu, je to vysvětleno! Strach přichází z nevědomí, z neznáma! A to bylo pryč. Naučil jsem se s vizemi vědomě pracovat. A radoval se z daru, který jsem dostal-třetí oko otevřeno J
Sice to nešlo úplně odstranit, ale alespoň jsem se trochu vyspal J No i když vyspal…


SPÁNEK VE TMĚ

Jak jsem už napsal výše. Spánku mně stačilo čím dál méně. Nakonec to dopadlo tak, že jsem spal asi jen cca 2 hodiny.

Moje usínání vypadalo asi takhle:

HLAVA: Dobrou noc, jdeme spát

TĚLO: Mě se nechce, nejsem unavený, nepotřebuju

HLAVA: Ale jo, jdeme spát, je večer a musíme spát

TĚLO: To je blbost, proč bych mělo spát, když to nepotřebuju??

HLAVA: Protože je večer a to se chodí spát

TĚLO: To je ale blbost, co hlavo?

HLAVA: Jasně je to blbost, ale já chci spát

TĚLO: Ale já ne!

Tak nějak si povídali, klidně 3-4 hodiny v kuse, až jsem vstal, šel na záchod, vyčistil si zuby a začal cvičit, snídaně…no přeci  je nebudu furt poslouchat. Tak jsem prostě nespal!


Neměl jsem potřebu.

Během bdění se stále něco dělo. Světlo nepřestávalo svítit. Už jsem ho neřešil. Jen jsem si znovu a znovu zvykal na tmu, když jsem musel na záchod.  Jakmile jsem vstal a chtěl jít, světlo zmizelo, ale oslnění očí zůstalo J Je to divný, když na to teď vzpomínám, ale bylo to tak.

Seděl jsem v místnosti, která nebyla místnost, ale prostor, který se stále měnil. Jednou to byla veliká jeskyně, jindy se nade mnou rozevřel strop a byl výhled na noční oblohu z průrvy skal. Potom jsem se ocitl v podzemních kobkách, pak se objevil veliký podzemní prostor atd.



Vždy to bylo ale osvětlené světlem, které připomínalo světlo ohně. Ten ale vidět nebyl, za to ta „žárovka 100 watová“, ta svítila neustále a oslňovala J Nebylo to nepříjemné, jen zvláštní a tajemný.


Ke konci pobytu jsem nakonec ztratil i pojem o čase. Vladimir odchytil mého  oznamovatele večera-myšku. Tesaři nepřišli, protože byla sobota a já najednou nevěděl, kdy je den a kdy noc. Docela mě to rozhodilo, protože celou dobu jsem to jinak věděl. Ještě do  toho Vladimír nechodil s jídlem přesně ráno , ale schválně mně mátl a chodil různě. To jsem tušil od začátku, protože mi to nesedělo, přestože tvrdil, že chodí ráno…potvora J


Posledních cca 24 hodin bylo nejdelších. Když jsem si myslel, že je večer, před ránem, kdy jsem měl opustit chatku tmy, šel jsem si lehnout a zkoušel jsem usnout. Už jsem se těšil na světlo, na přírodu, na všechno. Věděl jsem, že je konec. Ale spánek ne a ne…opět ten rozhovor hlavy a těla.



Tak jsem se převaloval a stále přemlouval tělo, aby si dalo říct. Nevím jak dlouho jsem neusnul, ale nakonec se mi podařilo zamhouřit oka…Jak jsem se probudil, nedokázal jsem odhadnout, jak dlouho jsem spal J Vůbec nevím, jestli to bylo 5 minut, nebo 5 hodin. Tajně jsem doufal, že 5 hodin, protože jsem byl vyspanej a dál to už nešlo. Tak jsem vstal, udělal ranní hygienu, zacvičil si 5 Tibeťanů, dal si meditaci, nasnídal se…a začal balit věci. Oblíknul jsem se na cestu ven a čekal…a čekal..a čekal…a NIC!



Žádnej zvuk, nikdo nešel, nic jsem neslyšel, ať jsem uši natahoval sebevíc. Ok, říkám si, co je vlastně za den? Je už vůbec zítra? Je brzo ráno, nebo pozdě večer teprve?? Tak jsem se zase vyslíknul, šel si dát sprchu a krátit čas. Jak už seš připravenej, že je konec, už tě nic jinýho nezajímá. Už jsem nechtěl další obrazy vidět. Už jsem chtěl být venku. Byl jsem připravenej, ale nikde nikdo…hodinu, dvě, pět hodin (asi) Nikdo nešel.  Měl jsem pěknej zmatek v čase. Zkusil jsem znovu usnout, jenže v hlavě už se honilo, co když za chvíli zaklepe? Teď už nespi. Tak jsem nespal a uběhly další nejmíň 2-3 hodiny a stále NIC!

Si říkám, že to přeci není možný, taková doba, to už musí být ráno,neee?! Jenže asi nebylo. To čekání bylo úplně nejdelší z celýho pobytu!

Nakonec jsem se dočkal. Nejdřív jsem měl pocit, že jsem zaslechl ptáky venku zpívat. Znamení, že je ráno! No jo, to ale může být taky 5 hodin ráno, ale už to byl signál, že není večer J

Ještě pár hodin čekání, kdy jsem se několikrát znovu oblíknul a pak zase vyslíknul, ale pak to přišlo. Zarachotil zámek ( zevnitř šlo otočit kličkou bez klíče) a vstoupil Vladimír. Už den před plánovaným opuštěním chatky mě řekl, abych hodně pil a pak až otevře, dal si na čas a nespěchal, protože by se mě mohla zamotat hlava, když najednou uvidím pevný body. Takže já pil a pořád chodil čůrat, ale nikdo neotvíral, až teď!

Zeptal se, jestli jsem připravenej…To se ví, že jooooo! Už několik hodin!!

Otevřel dveře na škvírku dovnitř…



…do chatky se dostal proužek venkovního světla a …úžasnej čerstvej vzduch…závan vůně lesa! J
Zalil mě pocit nesmírnýho štěstí. Chtělo se mi plakat. Cítím stromy! Za chvíli je i uvidím! Seděl jsem a užíval si ten pocit. Vladimír přišel znovu a ptá se, jestli je vše v pořádku. Ano je, jen si to chci pomalu užít, povídám. Vstanu a jdu pootevřít dveře víc.


 Dovnitř vnikne chladnej vzduch podzimu a neskutečná vůně přírody J Jsem nadšenej, jako malý dítě! Nespěchám, vše naciťuju a užívám si to.

Prohlížím si dveře, umyvadlo uvnitř, kde jsem si umýval ovoce celých 7 dní a nocí po tmě. Je to báječnej pocit zase používat oči.

Pootevírám dveře pořádně a nakouknu ven…J je to jako exploze vášní, pocitů, lásky…vidím stromy, keře, vlhkou půdu a údolí mezi lesy…NÁDHERAAAA!





 Slyším v dálce datla, jak klove do stromu. Rozlíhá se to celým údolím. Usmívám se, krásnej zvuk! Z druhé strany údolí další datel!


Mám to stereo!! J Úžasný, skvělý! Nevím co dřív, prohlížím si strom přede mnou, jeho krásně zakřivený větve, je to borovice, která přišla o část koruny, asi bleskem, přesto roste dál a je krásná.



Další stromy, tráva, vůně lesa, ptáci…a co to je tady vedle mne nad hlavou??? Kolibřík! J Whaooo, nikdy jsem ho neviděl na živo a teď, když vyjdu ze tmy..vítá mne u východu z chatky J



A ne jeden, je jich víc! To už stojím venku a tiše pozoruju cvrkot přírody v němém úžasu. Jaká to nádhera. Jaký to dar, že to můžu vidět, vnímat. Že můžu být součástí tohoto báječnýho světa! JSEM ŠŤASTNEJ!

Nedá se zapomenout ten pocit vnitřního štěstí a uvědomění si zázraku života a přírody. Pocítění spojení s přírodou a lásky k životu.




Pobyt ve tmě byla skvělá zkušenost. Myslím si, že by to měl zažít každej. Aby si víc vážil všedního dne, který není nikdy obyčejnej . Nikdy nevíme, jestli to není náš poslední den, proto si ho užívejme tak, jako by byl! J

Michal Shark