Prohledat tento blog

pátek 4. prosince 2015

Minulé životy? Máme duši? část 1

Když jsem byl nemocnej (článek o nemoci zde) četl jsem hodně knížek. Jedna z nich byla o minulých životech.Dostala se mi do ruky kniha amerického zubaře Dr. Goldberg Bruce: Minulé a budoucí životy. Tajemno mě vždy zajímalo, knihu jsem přečetl jedním dechem. Dr. Goldberg dělal svým pacientům hypnózu, aby se nebáli zubařského zákroku. Jednou, když dělal hypnózu jedné mladé američance, začala ona z ničeho nic mluvit obhroublým hlasem s irským dialektem. To jej udivilo, zvlášť, když dívka začala popisovat, ze je někde ve vesnici v Irsku, řekla název vesnice i její jméno. Říkala, že musí jít ke kováři s tím zatraceným zubem, aby jí ho vytrhnul.


 Byla to nějaká vzdálená doba. To doktora zaujalo a tak v hypnóze pokračoval. Dověděl se další podrobnosti a zároveň zjistil, proč se pacientka bojí zákroku. Když ji probral z hypnózy, zeptal se jí, jestli byla někdy mimo USA. Řekla, že ne, nikdy, ani žádné irské předky, natož aby uměla nějaký starý dialekt. Dr. Goldberg pak zjistil, že ta vesnice skutečně existovala..cca 14.stoleti (nejsem si jistej teď jestli tu dobu uvádím správně, ale bylo to dávno) Dohledal i jméno kováře, kterého uvedla pacientka...jak to mohla vědět? Navíc název vesnice, který uvedla, nebyl oficiální, ale jen se jí tak říkalo mezi místními...to už vědět nemohla ani náhodou.



Uvědomil si, že nahlídnul do jednoho z minulých životů dotyčné slečny. A tak začal zkoumat minulé životy i u dalších pacientů a tím jim pomáhal přemoci různé strachy, které často pramenily právě z životů minulých.

Hloupost nebo je to možný?

 Stejnou otázku jsem si pokládal i já sám. A zvědavost byla tak silná,že jsem to chtěl vyzkoušet taky! Zjistil jsem, že doktor Goldberg dělá hypnózu do minulých životů dokonce i přes skype...jenže přece jen, je to v angličtině, budu se soustředit na jazyk, nepůjde mi to..a tak jsem hledal někoho u nás. Nakonec se mi podařilo najít v Bratislavě kluka, který dělal hypnózu do minulých životů už 15 let. Volba padla na něj,


Mezitím jsem přečetl další knížky s touto tématikou a začalo mě to zajímat víc a víc. Je to cesta k poznání duše, říkal jsem si. Potřebuji to, chci to!

A tak jsem se vydal do Bratislavy prozkoumat svoje minulé životy...

Po krátkém seznámení se s Danem, jsem šli na to..:-)

Celou dobu jsem si říkal : Půjde to? Uvede mě do hypnózy? Uvidím něco? A spousta dalších otázek hlavy, která chce pořád něco vědět a nedá pokoj, dokud se to nedozví...trošku mi to připomíná ženy, ale ty teď nechci dráždit ..aby si to mohly taky přečíst :-))

Takže hypnóza začala, ale já si myslel, že v hypnóze nejsem. Stále jsem slyšel Dana, jak se mnou komunikuje, měl jsem pevně zavřený oči, ale slyšel jsem i zvuky z ulice. Dano mě nejdříve prováděl po známých místech, aby rozvinul vizualizaci.

Pak to přišlo..



1.  Poslal mě do minulého života...otevřel jsem dveře a dostal se někam na trh. Byl to středověk. Rozhlížím se a vidím stánky s různými džbány a řemeslnými výrobky. Sebe vidím v jakýmsi otrhaným režným oděvu. Je mi kolem 30, mám zlý výraz, nejsem zřejmě dobrý člověk. Dívám se, jako bych chtěl něco ukrást. Vidím zřetelně jen jeden stánek s nádobím z pálené hlíny. Nelíbí se mi to, cítím, že jsem takovej všivák...někdo opravdu zlej...Dano mě bere pryč z této doby..





2. Jsem žena, jsem v nějakém dřevěním stavení, větší chalupa. Jsem hezká, někde kolem 20-ti let. Mám na sobě "selské šaty" a na hlavě bílej čepeček. Tkám látku na tklacovským stroji a baví mě to. Směju se spolu s ostatníma holkama. Stroje jsou dřevěné a jsou v místnosti asi 3. Každý obsluhuje jedna. Všechny máme na sobě stejné šaty. Dano mě posílá dál v této době, do nějaké důležité situace. Jsem starší a držím v náručí holčičku. Je nádherná, jsem šťastná. Utíká to, roste, vidím, jak je jí asi 10 let, hraje si. Teď už je dospělá a pracuje ve stejným domě, kde jsem tkala i já...

To je jen náhled do dvou životů asi z 9, které jsme během sezení prošli. po probuzení jsem měl pocit, že vše trvalo cca 20 min. Ve skutečnosti to byly téměř 2 hodiny! Čas v hypnóze utíká úplně jinak!

Odjížděl jsem s hlavou plnou zážitků. Těžko se tomu věří, orientuje se v tom. Neviděl jsem to v televizi, nebo ve filmu, či nečetl o tom někde v knížce a teď se mi to vybavuje?

S těmito úvahama jsem dorazil domů a zapsal si vše, co jsem si pamatoval z každého života, který jsme odkryli.

Protože jsem chtěl vědět víc, rozhodl jsem se jít ještě jednou. Chtěl jsem znát svůj život před tímto současným a taky jsem chtěl zakusit, jaký to je po smrti...




Vrátil jsem se tedy do Brtatislavy přesně po půl roce od první regrese. Dana už jsem znal, takže to bylo ještě jednodušší. Řekl jsem mu, co mě zajímá, kam mě má přivézt...


1. MŮJ ŽIVOT, KTERÝ JSEM ŽIL PŘED MÝM SOUČASNÝM ŽIVOTEM DNES


Ocitám se na ulici, je mi zima. Mám na sobě jen opotřebovaný sako a kalhoty. Vím, že jsem v Rusku, jsem v Petrohradě. Píše se rok pravděpodobně 1930. Jsem chudý, je mi strašná zima.. Jsem na ulici, dívám se na velkou budovu před sebou. Má dlouhé schody a vysoké sloupy. Ta zima je mi opravdu velká, vidím zamrzlou řeku. Kolem jezdí stará auta. Jdu se ohřát k ohni, hoří na ulici. Jsou u něj další lidé. Nemám peníze. Jsem osamocen a neštastnej. Kolem chodí lidé v kožichu. Já nemám ani kabát. Stále mojí pozornost poutá ta budova s velkými sloupy. Mám pocit, že jsem nebyl vždycky takto chudý. Dano mě posílá se podívat do té budovy.


Otevírám vysoké těžké dřevěné dveře. Vcházím dovnitř. Mám pocit, že se jedná o pravoslavný chrám (nemůžu však v té chvíli najít správná slova) Vidím velká vysoká okna do půl oblouku nahoře, jsou zdobená. Vidím taky krásně vyzdobený strop. Dano chce vědět, co je vidět z okna. Podívám se a vidím zamrzlou řeku venku.



Jmenuji se Vasilij Ivanovič Dojkov. Neptej se, jak to že to vím, prostě to vím. Přišel jsem o vše, sebrali mě to komunisti. Naskakují mi toto informace jedna za druhou.Byl jsem dřív bohatý. Cítím silnou bolest na srdci, když si to uvědomím. Stále moji pozornost poutá ta veliká budova se sloupy a dlouhým schodištěm. Bolí mě fyzicky srdce, když se na ni dívám.

Dano mě posouvá do okamžiku smrti. Vidím své zmrzlé tělo ležet na ulici.



Jsem schoulenej do klubíčka. Tělo leží na ulici, dívám se na něj už z výšky a stále více stoupám. Už mi není zima. Je mi dobře. Připadá mi, že mám doprovod.. Nade mnou silné světlo a vedou mě k němu dvě bytosti, každá za jednu ruku. Cítím se dobře, vím, že to, co mě čeká je krásný. Dostal jsem se přes světlo a jsem v prostoru, kde jsou obrovské krásné rostliny. Květy, které se ladně pohupují, vše je takový zpomalený.



Tak tohle byl  můj život před tímt, než jsem se teď znovu narodil.

Asi se budeš ptát, jestli jsem pátral po jménu, jestli někdo takovej žil atd. :-) Ano, rozhodl jsem se. že se přímo vypravím do Petrohradu. Nikdy před tím, jsem tam nebyl. Chrám jsem neznal, ani dřív neviděl.
Když jsem přijel domů, tak jsem si zadal neznámější chrámy v Petrohradě a hned jsem poznal, že ta budova, která byla pro mně tak důležitá je chrám sv. Izáka!








Michal Shark

Žádné komentáře:

Okomentovat