Je to bez týdne přesně rok, co jsem šel na 7 dní a
nocí do naprosté tmy. Hodně lidem to
může připadat jako úplný bláznovství , totální nesmysl, ztráta času.
Není tomu tak. Pokud bych,
hned na začátku měl odpovědět na otázku v nadpisu:
ANO MÁ TO SMYSL
Proč?
Začnu postupně.
Minulý týden jsem byl pozván na jednu konferenci v Kladně, která se konala v ČVUT,
abych pohovořil o své zkušenosti z pobytu ve tmě. Zajímali se o ni
převážně doktoři a psychiatři, zda by bylo možné využít terapie tmou pro jejich
pacienty. Z toho jasně vyplývá, že
pobyt ve tmě není jen nějaká úchylka pár vyšinutých jedinců, jak si můžeš
myslet, ale zajímá se o to i odborná veřejnost.
Musím říct, že to byla i pro
mne dobrá zkušenost a děkuji za ni.
Ale pojďme k mému pobytu ve tmě.
Proč jsem se dobrovolně rozhodl nechat zavřít do malé
místnosti a navíc po tmě?! J
Na mé nové cestě životem byly v relativně krátké době 3
milníky:
2.
Pobyt ve tmě
Cítil jsem, že potřebuji najít odpovědi na své otázky. Taky jsem si říkal, že budu mít dostatek času
být sám se sebou, abych si vyjasnil, jak dál v mém životě. Bylo tam i malé
očekávání, co se mi otevře při pobytu ve tmě. Může to být přeci jen i duchovní
zážitek. A tak se mi před nástupem míhala hlavou spousta věcí, přestože jsem se
snažil, předem moc informací o pobytu nezjišťovat.
Nechtěl jsem mít zbytečná
očekávání , abych nebyl potom zklamanej, kdyby se nevyplnily. Výběr místa byl pro mne jasný.
Vladimír Böhm zrovna dostavěl
ve svém Místě v srdci, jak říká své báječné zahradě, chatku Země, pro
pobyt ve tmě. Vladimíra jsem znal již přes rok a byl u něj na focení aury a
v pyramidě, volba tedy byla jasná. Myslím, že je důležitý výběr nejen
místa pobytu, ale hlavně osoby, která se o vás bude starat.
Chatka element Země vlevo a chatka element Vzduch vpravo
Dorazil jsem na místo, prohlédl jsem si chatku a její
vybavení. Byla jednoduše zařízena. Postel, polička na věci, stolek, židle, v předsíňce umyvadlo . Koupelna se sprchovým koutem a wc. Vše v malém prostoru.Po krátké instruktáži mě Vladimír opustil a pak už je jen na
tobě, kdy zhasneš a začneš týdenní pobyt v naprosté tmě.
Vše jsem si prošel, abych věděl, kde se co nachází a pak
jsem vypnul na týden mobil a zhasnul světlo J
Nastala tma. Není to tma, kterou znáš z domu, když se
večer setmí. Je to tma tmoucí. Nevidíš opravdu vůbec nic.
Vidíš něco na obrázku? Ne? Tak to stejný jsem přesně viděl i já...NICJ
Zkoušel jsem dát prst
co nejblíže oku, ale neviděl jsem ho, ani když jsem s ním začal kmitat ze
strany na stranu. Jediný, co jsem cítil byl průvan vyvolaný pohybem ruky. Prst
vidět nebyl. Nic vidět nebylo. A tak jsem si začal zvykat na tmu. Je důležitý si říct, že tma je tvůj přítel Není čeho se bát.
Ze začátku mě dost překvapilo, jak dobře se orientuju po tmě
v prostoru. Bez problémů jsem nahmatal umyvadlo i vodovodní kohoutek, trefil na wc.
Vše jsem měl asi „vyfocený“ v hlavě, ještě než jsem zhasnul. Z domu
jsem si vzal vonné tyčinky, jenže jak si chceš takovou tyčinku zapálit, když si
nemůžeš rozsvítit..! J
Jo, měl jsem zapalovač, ale to bych v podstatě rozsvítil, a to jsem určitě
nechtěl. To víš, že jsem to klidně mohl udělat, dokonce tam byla i lampička,
mohl jsem si rozsvítit, kdy jsem chtěl. Ale já tam šel kvůli sobě, ne abych
někomu něco dokazoval. Takže nic takovýho J
Vladimír v chatce nechal zatmavený brýle, pro případ,
že by bylo nutný něco opravit, abych si je mohl nasadit a nic nevidět. Aby
proces tmy nebyl narušen.
Nasadil jsem si brýle…žádný rozdíl mezi tmou v brýlích,
nebo bez nich
J
Nahmatal jsem v tašce zapalovač a vonnou tyčinku. Taky dřívko, na kterým
leží tyčinka, abych nic nepodpálil !
J
To by nebyl nejlepší začátek ve tmě.
Asi těžko si dovedeš představit, jak je složitý zapálit
poslepu tenkou tyčinku turbo zapalovačem tak, abys nic nepodpálil a zároveň si
u toho nespálil prsty! Takže po pár dlouhých minutách se nakonec povedlo, aniž
bych viděl záblesk světla. Slyšel jsem jen syčení zapalovače, ale nevěděl jsem,
jestli hoří plamen. To jsem poznal, když mě nenapadlo nic chytřejšího, než to
vyzkoušet prstem…! J
Jo hořel plamen a taky prst…uuuu! Magor, no! J
Každopádně to byla zábava, v té dlouhé době bez světla.
Další činností, navazující na tyčinku, byla meditace. Meditoval jsem několikrát
denně (nočně?) Těžko říct, jaká byla denní , nebo noční doba.
Jednou
z věcí, co se stane, je totiž ztráta pojmu času. U mne to bylo tak, že
když jsem byl v chatce elementu země, stavěla se kousek od ní další chatka
na tmu, a to element vzduch. I když moje chatka byla dobře zvukově izolovaná,
slyšel jsem tesaře, jak občas vydají zvuk pily, nebo zatloukají hřebíky.
Nevěřil bych, jak moc se snažíme držet času, i když to v podstatě
nepotřebujeme vědět. Pro mne to byl ale určující faktor.
Vladimír říkal, že mi
přinese jednou denně jídlo na 24 hod. Říkal, že přijde vždy ráno. Takže ok, začalo
mi to šrotovat v hlavě. Vladimír přijde ráno, takže vím, kdy je ráno. Ráno
taky chodí tesaři pracovat na druhé chatce a odhadem určitě nedělají dýl, než do
17 hod, protože pak se už stmívá. Takže vím, kolik je přibližně hodin, když
končí. Večer kolem 19 hod začala běhat ve dvojité zdi myška. Byla sice
v tom tichu dost hlučná, zvlášť, když žrala izolaci, ale byl jsem ji
vděčnej za upřesnění času-ohlášení noci.
No a ráno opět tesaři do práce, to jsem
si tipoval mezi 7-8 hod ráno, pak Vladimír a vše znovu dokola. Myslel jsem si,
že mám perfektní časovou osu a jsem v pohodě, protože se orientuju
v čase. Pak mi došlo…PROČ? Proč se tak zuby nehty držím času? Vždyť to
tady nepotřebuju! Je mi jedno kolik je hodin…No jo síla zvyku z venku.
Už když jsem si objednával pobyt, vybral jsem si živou
RAWstravu. Byl jsem v té době cca už rok vegetarián a chtěl vyzkoušet tento
druh stravování. Tma mi přišla jako ideální místo.
Jídlo ve tmě, je úžasnej zážitek. Dostaneš 4 uzavřený
misky a v nich…něco k jídlu!
J No jo, ale co, viď?
Nic nevidíš, takže čich prvně..otevřu každou misku a přivoním, co je uvnitř,
někdy to je jednoduchý, je tam celý jablko, ale jindy pokrm a vůně neurčitá, i
když líbezná
J
Ochutnám a přemýšlím, co to může být…něco mi to připomíná…! Nádherný objevování
chutí a pojmenování jídel.
Protože jsem měl spoustu času a nikam nespěchal, vychutnával
jsem si každý sousto a pomalu ho žvýkal a přemýšlel, co to je za to skvělý
jídlo
J
Opravdu to byl zážitek! Nádhera! Jedl jsem pomalu a neskutečně si pochutnával
na každým přineseným jídle
RAW. Cítil jsem se lehce a jedl jen tehdy, když jsem
měl hlad. Ne když musíš, že je oběd atd. Prostě tehdy, když jsem měl hlad.
Začal jsem jíst velmi málo, jen to, co mi stačilo. Rozdělil jsem si jídlo na
víc částí a většinou mi zbylo, když jsem dostal další. Řekl jsem tedy
Vladimírovi, ať sníží dávky, že mi to je líto, když tak skvělý jídlo nemůžu
sníst a přecpávat se nechci.
Jedl jsem jen tolik, co mi stačilo. Do toho mi
Vladimír dělal překvapení. Donesl mi třeba termosku a říkal, máš tam
překvapení. Já se na to třepal jak brouk pytlík. Celej natěšenej jsem si
představoval, co v té termosce může být? Termoska-něco hodně
studenýho-zmrzlina? Nebo Něco hodně teplýho-čaj? Ten ale není RAW. Tak jsem
přemýšlel. Pak jsem vzal termosku, otevřel ji a přivoněl. Vůbec jsem nevěděl,
co to může být. Tak jsem vzal do ruky kelímek, který tam byl a vím, že měl
červenou barvu, přestože jsem ho neviděl. To mě zarazilo, bylo to, jako bych ho
viděl. Zkoumám tedy obsah termosky a zkouším jej nalít do kelímku. Nakláním termosku a čekám, kdy začne obsah vytíkat do kelimku a doufám, že se trefím. Ale nic! Co to? Asi to bude hustý! Tak opatrně zkouším a zjišťuji, že uvnitř je smoothies!
Whaooo…to je paráda, raduji se nesmírně ze změny a zalívá mě pocit
štěstí
J
Jupííí já mám smoothies. Navíc jsem
věděl, že je zelený. Jak to? No otevřelo se mi třetí oko
J Jiný den,
mě Vladimír řekl, že mám s jídlem překvapení a že je zabalené
v celofánu. Bylo to asi čtvrtý den
pobytu. V celofánu? Co to je za překvápko? A rozjela se bujná fantazie
J Pak mi to nedalo a jdu
se podívat, co to tedy je! Už jsem začínal pomalu tušit, oč by mohlo
jít….opatrně jsem nahmatal ten celofán a zkoušel, co tam může být. Pak jsem
přivoněl a…začal brečet. Byl tam malej kousek čokolády
(RAW)
Bulel jsem a nešlo to zastavit. Byl jsem šťastnej, šťastnej
kvůli malýmu kousku čokolády! Venku jsem snědl běžně tabulku čokolády za den a
vůbec mi to nepřišlo. Tady jsem happy za kousek, kousíček čokolády RAW.
Uždibnul jsem malý kousek a dal si ho do pusy. Vychutnával jsem si tu
slaďounkou chuť…byla skvělá. Zbytek jsem si schoval až po jídle. Když jsem
jedl, celou dobu jsem se těšil, že si dám ten kousek čokolády, takže jsem si to
jídlo ani nevychutnal!
J
Jak jsem dojedl, dal jsem si čokoládu, ale jen další kousíček, abych si ji
ještě mohl schovat. Vím, že to je blbý přirovnání, ale došlo mi, jaký to asi
bylo během války, když nebyly takový pochutiny a když ji někdo dostal, vážil si
toho víc, než zlata.
Každým dnem jsem jedl míň. Uvědomil jsem si, kolik toho
venku sníme očima, aniž bychom to opravdu potřebovali. Tady jsem jedl jen
tolik, kolik tělo opravdu chtělo. Až mě samotnýho překvapilo, že toho není moc.
Já vím, můžeš si říct, že jsem měl málo pohybu atd…ale stejně!
Režim ve tmě
Tak jako i jinde, člověk chce nějaký řád, něco, čeho se může
držet. Tak i já, jsem si udělal režim v rámci možností. „Ráno“ jsem vstal,
šel na wc, umýt se, vyčistil si zuby. Pak jsem cvičil 5 tibeťanů . Poté jsem
meditoval a pak přišla na řadu snídaně, kterou jsem si užíval stejně tak, jako
ostatní činnosti před ní. Je to zvláštní, ale díky tmě děláte opravdu jen to,
co děláte, Tedy věnujete pozornost přítomnýmu okamžiku. Tedy to, co bysme měli
dělat neustále, nejen ve tmě. A ne že si čistím zuby a už přemýšlím, kde za
chvíli mám být, co všechno musím vyřídit, hlavně rychle. Ne, v klidu si čistím
zuby, jeden po druhým, protože to je jedna z mála činností, kterou můžu
dělat. Stejně tak cvičím důkladně a věnuji se každýmu pohybu.
Při prvním cviku u 5-ti tibeťanů se dělá rotace kolem
vlastní osy s roztaženýma rukama. Prostě se točíš dokolečka. Někdy 21 krát
a někdy, když cítím, že bych rád víc, tak třeba i 33 krát dokola. Venku vždy
fixuji oči na jeden předmět během točení a je to v pohodě. Co ale ve tmě?
Tady nemůžu fixovat pohled na nic! Nic nevidím
J
Navíc malej prostor, postel, hned stolek, židle…
No nic, zkusím to, říkám si…tak se roztočím…jednou
dvakrát..jednadvacetkrát. A ono to jde líp než na světle! Stále na jednom
místě! Jsem z toho užaslej!
Prostě v pohodě, žádný točení hlavy,
zvláštní
J Každej cvik si užívám a dělám ho procítěněji, než na světle
doma. Je to fajn. Takže pohyb mám, to samý dělám ještě před spaním, těžko říct
večer, i když asi vím. Pak následuje
meditace. Meditoval jsem již rok, před tím, než jsem vstoupil do chatky, takže jsem si to opravdu užíval to ticho klid, i
když kluci už někdy v tuhle dobu zabíjeli svoje hřebíky do trámů právě
vznikající chatky elementu Vzduch.
Naučil jsem se však i během meditace tyto zvuky vytěsňovat
a tak mi to vůbec nevadilo
J Takto jsem přežíval
první 3 dny a noci. Jedl, cvičil, meditoval, odpočíval, různě polehával a
přemýšlel. Přemýšlel o dosavadním způsobu života, o práci, o manželství, o
dětech, o přátelích, o životě…
Vladimír mi nabídl možnost sdílení zážitků, případně radu,
kdybych potřeboval. Vždy, když přišel, zeptal se, jestli je vše v pořádku.
Byl v předsíňce oddělené dalšími dveřmi, takže nikdy nebyl přímo uvnitř,
pokud jsem ho sám nepožádal. Asi už druhý den mě začala trochu bolet hlava. To se mi
téměř nestává, tak jsem hledal příčinu. Protože jsem ji nenašel, požádal jsem
asi třetí den Vladimíra, aby vešel a chvíli si popovídal. Byla to příjemná
změna po 3 dnech nemluvení a ticha. Vysvětlil mně zároveň, že ta hlava bude
pravděpodobně důsledek detoxikace organismu, díky živé (RAW) stravě.
Ahaaa, to
mě nenapadlo, říkám si! No jasně!
J
Vladimír odešel a s ním i bolest hlavy…
J
Jak vám někdo vysvětlí, proč to máš..už
to nepotřebuješ mít!
J
Postupně jsem spal míň a míň. Ráno přišli tesaři ťukat, pak
Vladimír s jídlem, pak tesaři odešli, přišla myška, byl večer, já jsem šel
spát. Když jsem se probudil, vůbec jsem nevěděl, jaký čas asi tak může být.
Bylo ticho, myška už spala. Tesaři ještě nepřišli…a mozek se stále snažil
zachytit něčeho, co by alespoň přibližně určilo hranice času. Odhadem se
zkrátil čas spánku na cca 4 hodiny. Zajímavý je i to, že jsem nespal dlouho
v jednom kuse, ale spíš s přestávkama. A moře snů se mi zdálo. Venku
jsem si poslední dobou skoro žádný sen nepamatoval. Tady jeden za druhým
J
KOMÁR
Tak si medituju, když slyším něco jako vrtulník…ne, není to
vrtulník…je to komár. Snažím se pokračovat v meditaci, jenže medituj, když
je ti jasný, co ten komár bestie udělá,
v okamžiku, kdy se nemůžeš bránit. Jasně, sedne na mně a bude mi
pít krev tak dlouho, dokud se nenaštvu a neplácnu ho…Jsem jediná možná oběť
v tomto prostoru, nemá nikoho jinýho na výběr! Takže volba je jasná! JÁ!
Bzukot opravdu hlasitej, ale to spíš tím tichem a zbystřeným
sluchem z pobytu ve tmě. Už ho slyším, jak se blíží a v tom mě to
napadlo. Myšlenka! Ta ho přitahuje! Moje obava, že mě bude sát a já se pak budu
škrábat a on mě zase bude sát…NE! Dostal jsem nápad. Když jsem přišel do chatky, tak ještě než se zhaslo, viděl
jsem sem tam pavoučka. Nic hroznýho, s tím nic nenaděláš, vlezou všude.
Však já vím, chytají mouchy a právě komáry!
J
Žádnýho pavouka jsem nevyhnal, ani nezabil. Udělal jsem s nimi Gentleman´s Agreement…tedy džentlmenskou dohodu.
Hned první den jim povídám:
Takže pánové a dámy pavouci. Já tady teď týden budu
s váma a byl bych rád, abychom jsme se
navzájem nevšímali a každý se věnoval tomu svýmu. Já za to žádnýho
z vás nezabiju. Pokud ale někdo
dohodu poruší, i během mýho spánku…bude po smrti! Amen!
A ono to
fungovalo.
Ok, tak já to samý udělám i s tím komárem. Takže si tak
jakoby medituju dál a říkám v duchu (vysílám myšlenku) tomu komárovi.
Hele, ty si mne nebudeš všímat, nebudeš mě sát a já tě za to
nezabiju. Vím, že tady nemáš nikoho jinýho, ale alespoň budeš žít, než se ti
povede uletět ven. Takže jasný? Amen
On si lítal dál a já ho poslouchal a věděl, že na mě
nesedne. Prostě jsem to věděl. A taky že nesedl. Za celou dobu ani jeden
píchanec…nic! JO...bčas
lítal těsně kolem hlavy…zkoušel provokovat…ale nesedl si.. J Ani přesně nevím, kdy přestal bzučet, já ho
prostě vytěsnil z mé reality. Myslím, že to byla zkouška pro mne a já myslím, že jsem
v ní obstál a jsem na to pyšnej! J
ČTVRTÝ DEN POBYTU-ZLOM
Čtvrtý den pobytu ve tmě nastal zlom. Najednou se na pravé
straně nade mnou objevilo světlo. Jakoby někdo rozsvítil halogenovou žárovku.
Viděl jsem ho periferně. Když jsem se chtěl podívat do něj, jakoby uhýbalo
zároveň s mým pohledem. Ale bylo tam.
Světlo tak silný, že když jsem
vstal, že půjdu na wc, musel jsem si chvíli opět zvykat na tmu, protože jsem
byl oslepen TÍM SVĚTLEM.
Najednou se stalo, že místnost, kde jsem seděl se změnila. Byl
jsem v jeskyni, kterou osvětlovali louče a oheň. Neviděl jsem je, ale
přesně tak se třepotalo světlo, který osvětlovalo tu jeskyni. Byl to zvláštní
pocit. Vědomě jsem věděl, že jsem v chatce o rozměrech sotva 20 m2, ale já
viděl , že kolem mne je jeskyně a blikavý světlo ohně.
Hustý, říkám si, to je
fakt hustý! Bylo to tak hustý, že jsem vstal a šel si to promyslet na záchod.
To je přeci fakt divný, ne?
J
Jdu do tmy a mám světlo! Jsem v chatce a najednou jeskyně! Tak si tak
hloubám o tom a když sedím na wc…sedím, protože bych se po tmě netrefil…to dá
rozum ne?!
J
Teda na rovinu, sedím i doma, protože ty ženský ( 2 dcery a žena) furt nadávali
na zdvihnutý prkýnko..prý to studí, když si sednou na tu mísu bez prkýnka…To
jim můžeš stokrát říkat, že si ho mají dát dolů…
J
Takže jsem se naučil sedat…na holčičku…Ok, to sem ale nepatří…
J
Takže sedím na míse…a přede mnou rozvaliny a kupa kamení
J
Aha, takže já utekl
z jeskyně a tady na wc kupa kamenů!
J
Super, takže neuteču před tím. Proč ale? Prostě to příjmu a děj se , co se dít
má…
Každým dnem i nocí se obrazy stávali reálnější a bylo jich
víc a víc. Nejednou se nade mnou objevil modrej vesmír, ale nebylo to nebe
pokrytý hvězdama. Byla to nádherná tmavě modrá modř noční oblohy, ale bez
hvězd. Divný říkám si.
Vidím to z pozice, jako bych opět byl
v jeskyni a nade mnou průrva, kterou to pozoruji…jiná dimenze..přijde mi
do hlavy. A tak to potom pokračuje. Vše mi chodí okamžitě do hlavy, jako
odpovědi, stačí se zeptat. Vidím, opět
kopu kamení a jakýsi kosti..hned vím, že to co vidím je kostnice. Pak přichází
chodby a vím, že to jsou tunely, kterýma chodí gladiátoři..vše bylo spojeno se
zemí a podzemím. Vidím tunel v zemi, koukám dál a podvědomě tuším, co číhá
ve tmě.
Vidím jen kousek dopředu, díky nějakému ohni, který sice nevidím, ale
jeho světlo osvětluje část podzemního tunelu. Chci se podívat dál, zároveň se
však trochu obávám, na co můžu narazit. Najednou se to dá do pohybu a já vidím
dál, v tom se mi nad hlavou objeví obrovskej pavouk a já už vím,
z čeho jsem měl obavu! Fuuuj! Brrr otřepu se, leknu se, ale pak pavouk
zmizí a já vím, že to můžu regulovat. Ne ty obrazy, ale svůj strach.
V okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že je to jen vize, i když hodně reálná,
strach odešel a s ním i pavouk.
V tu chvíli jsem vytěsnil jakýkoliv strachy a začal si
užívat obrazů který chodily. Při mé otázce, jsem vždy okamžitě dostal odpověď.
Ještě jsem ani nestačil domyslet otázku v hlavě a už mě přišla odpověď.
Třeba vidím tu hromadu kostí a ptám se: to je..ano kostnice, dostávám odpověď…pak vidím ty chodby
a ptám se: to je ..ano gladiátorský chodby, kterýma chodily do arény…dostávám okamžitě další odpověď..atd. Když
jsem se v tu chvíli zeptal na cokoliv, přišla mi odpověď. A to okamžitě.
Je mě jasný, jak si hned říkáš, jak je to super, že bys taky chtěl
J
Znát odpovědi na svý otázky…tak to musíš do tmy kámo!
J
Během pár chvil jsem se dozvěděl vše, nač jsem se chtěl
zeptat J A
protože mě došly otázky, už jsem se ani neptal. Vše, co jsem potřeboval vědět,
jsem už věděl. Stejně většinu věcí víme uvnitř, takže jsem to měl jen
potvrzeno.
Cítil jsem se skvěle. Už jsem ani nemeditoval, nemělo to
žádnej smysl. Všechno byla totiž najednou jedna velká meditace. Už dlouho jsem si přál, aby se mi otevřelo tzv. „třetí oko“ Intuice, vidění věcí jinak.
Najednou se to stalo. Cítil jsem takovej tupej tlak nad
kořenem nosu mezi očima. Už jsem to znal, občas jsem to míval i venku. Tady to
ale zesílilo a najednou jsem začal vidět spoustu obrazů, ať jsem měl zavřený,
nebo otevřený oči. Ty děje byly živý a
vše v pohybu. Ze začátku jsem byl z toho nadšenej, pak ale nadšení
začalo mizet, protože jsem ty obrazy viděl neustále, i když jsem chtěl spát. Je
to jako by ses díval na televizi před spaním, pak zavřel oči, že půjdeš už
spát, ale máš děravý víčka, takže se dál díváš na televizi, když chceš spát.
Ovšem s tím rozdílem, že tahle televize nešla vypnout!
Poznal jsem, jak se asi cítí schizofrenik, vidící obrazy,
kterým nerozumí a když to někomu řekne, udělají z něj blázna. Uff, co s
tím? Co když to nikdy nepřestane? Zase ty strachy, který nám neustále se snaží
řídit náš život…špatným směrem ovšem. Musím přiznat, že jsem ale strach měl!
Ono vidět věci je fajn, ale všeho s mírou…!
J
Jenže dostal jsem jen to, po čem jsem toužil , ale já se zaleknul té intenzity!
Zároveň jsem věděl, když jsem jedl jídlo, jakou má barvu
J Přitom jsem ho
neviděl, jen jsem to věděl. Třeba jsem měl krekry s omáčkou a já věděl, že
je zelená, vzal jsem do ruky cokoliv z jídla a viděl to barevně. To bylo
hodně zajímavý. Barvy jsem si ověřil u Vladimíra, když jsem se ho pak ptal,
jakou mělo jídlo barvu.
Vladimír mi přinesl jídlo na další den a já po téměř
probděné noci, si ho pozval na sdílení. Vše jsem na něj vysypal..o světle, o
obrazech o třetím oku atd. Kdybych ho viděl, určitě bych zahlídnul, jak se
potutelně usmívá. Všechno znal, pomohl mi vše osvětlit a vysvětlit, proč se tak
děje a co vidím.
Hups, jak se líp žije, když víte, znáte a někdo vám vysvětlí
to, čemu nerozumíte. Už není potřeba strachu, je to vysvětleno! Strach přichází
z nevědomí, z neznáma! A to bylo pryč. Naučil jsem se s vizemi
vědomě pracovat. A radoval se z daru, který jsem dostal-třetí oko otevřeno
J
Sice to nešlo úplně odstranit, ale alespoň jsem se trochu vyspal
J No i když vyspal…
SPÁNEK VE TMĚ
Jak jsem už napsal výše. Spánku mně stačilo čím dál méně.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem spal asi jen cca 2 hodiny.
Moje usínání vypadalo asi takhle:
HLAVA: Dobrou noc, jdeme spát
TĚLO: Mě se nechce, nejsem unavený, nepotřebuju
HLAVA: Ale jo, jdeme spát, je večer a musíme spát
TĚLO: To je blbost, proč bych mělo spát, když to
nepotřebuju??
HLAVA: Protože je večer a to se chodí spát
TĚLO: To je ale blbost, co hlavo?
HLAVA: Jasně je to blbost, ale já chci spát
TĚLO: Ale já ne!
Tak nějak si povídali, klidně 3-4 hodiny v kuse, až
jsem vstal, šel na záchod, vyčistil si zuby a začal cvičit, snídaně…no
přeci je nebudu furt poslouchat. Tak
jsem prostě nespal!
Neměl jsem potřebu.
Během bdění se stále něco dělo. Světlo nepřestávalo svítit.
Už jsem ho neřešil. Jen jsem si znovu a znovu zvykal na tmu, když jsem musel na
záchod. Jakmile jsem vstal a chtěl jít,
světlo zmizelo, ale oslnění očí zůstalo J
Je to divný, když na to teď vzpomínám, ale bylo to tak.
Seděl jsem v místnosti, která nebyla místnost, ale
prostor, který se stále měnil. Jednou to byla veliká jeskyně, jindy se nade
mnou rozevřel strop a byl výhled na noční oblohu z průrvy skal. Potom jsem
se ocitl v podzemních kobkách, pak se objevil veliký podzemní prostor atd.
Vždy to bylo ale osvětlené světlem, které připomínalo světlo ohně. Ten ale
vidět nebyl, za to ta „žárovka 100 watová“, ta svítila neustále a oslňovala
J Nebylo to nepříjemné,
jen zvláštní a tajemný.
Ke konci pobytu jsem nakonec ztratil i pojem o čase.
Vladimir odchytil mého oznamovatele
večera-myšku. Tesaři nepřišli, protože byla sobota a já najednou nevěděl, kdy
je den a kdy noc. Docela mě to rozhodilo, protože celou dobu jsem to jinak
věděl. Ještě do toho Vladimír nechodil
s jídlem přesně ráno , ale schválně mně mátl a chodil různě. To jsem tušil
od začátku, protože mi to nesedělo, přestože tvrdil, že chodí ráno…potvora J
Posledních cca 24 hodin bylo nejdelších. Když jsem si
myslel, že je večer, před ránem, kdy jsem měl opustit chatku tmy, šel jsem si lehnout
a zkoušel jsem usnout. Už jsem se těšil na světlo, na přírodu, na všechno.
Věděl jsem, že je konec. Ale spánek ne a ne…opět ten rozhovor hlavy a těla.
Tak
jsem se převaloval a stále přemlouval tělo, aby si dalo říct. Nevím jak dlouho
jsem neusnul, ale nakonec se mi podařilo zamhouřit oka…Jak jsem se probudil,
nedokázal jsem odhadnout, jak dlouho jsem spal
J
Vůbec nevím, jestli to bylo 5 minut, nebo 5 hodin. Tajně jsem doufal, že 5
hodin, protože jsem byl vyspanej a dál to už nešlo. Tak jsem vstal, udělal
ranní hygienu, zacvičil si 5 Tibeťanů, dal si meditaci, nasnídal se…a začal
balit věci. Oblíknul jsem se na cestu ven a čekal…a čekal..a čekal…a NIC!
Žádnej zvuk, nikdo nešel, nic jsem neslyšel, ať jsem uši natahoval sebevíc. Ok,
říkám si, co je vlastně za den? Je už vůbec zítra? Je brzo ráno, nebo pozdě
večer teprve?? Tak jsem se zase vyslíknul, šel si dát sprchu a krátit čas. Jak
už seš připravenej, že je konec, už tě nic jinýho nezajímá. Už jsem nechtěl
další obrazy vidět. Už jsem chtěl být venku. Byl jsem připravenej, ale nikde
nikdo…hodinu, dvě, pět hodin (asi) Nikdo nešel. Měl jsem pěknej zmatek v čase. Zkusil
jsem znovu usnout, jenže v hlavě už se honilo, co když za chvíli zaklepe?
Teď už nespi. Tak jsem nespal a uběhly další nejmíň 2-3 hodiny a stále NIC!
Si říkám, že to přeci není možný, taková doba, to už musí
být ráno,neee?! Jenže asi nebylo. To čekání bylo úplně nejdelší z celýho
pobytu!
Nakonec jsem se dočkal. Nejdřív jsem měl pocit, že jsem
zaslechl ptáky venku zpívat. Znamení, že je ráno! No jo, to ale může být taky 5
hodin ráno, ale už to byl signál, že není večer J
Ještě pár hodin čekání, kdy jsem se několikrát znovu
oblíknul a pak zase vyslíknul, ale pak to přišlo. Zarachotil zámek ( zevnitř šlo
otočit kličkou bez klíče) a vstoupil Vladimír. Už den před plánovaným opuštěním
chatky mě řekl, abych hodně pil a pak až otevře, dal si na čas a nespěchal,
protože by se mě mohla zamotat hlava, když najednou uvidím pevný body. Takže já
pil a pořád chodil čůrat, ale nikdo neotvíral, až teď!
Zeptal se, jestli jsem připravenej…To se ví, že jooooo! Už
několik hodin!!
Otevřel dveře na škvírku dovnitř…
…do chatky se dostal proužek venkovního světla a …úžasnej
čerstvej vzduch…závan vůně lesa! J
Zalil mě pocit nesmírnýho štěstí. Chtělo se mi plakat. Cítím
stromy! Za chvíli je i uvidím! Seděl jsem a užíval si ten pocit. Vladimír
přišel znovu a ptá se, jestli je vše v pořádku. Ano je, jen si to chci
pomalu užít, povídám. Vstanu a jdu pootevřít dveře víc.
Dovnitř vnikne chladnej
vzduch podzimu a neskutečná vůně přírody
J
Jsem nadšenej, jako malý dítě! Nespěchám, vše naciťuju a užívám si to.
Prohlížím si dveře, umyvadlo uvnitř, kde jsem si umýval
ovoce celých 7 dní a nocí po tmě. Je to báječnej pocit zase používat oči.
Pootevírám dveře pořádně a nakouknu ven…
J je to jako exploze
vášní, pocitů, lásky…vidím stromy, keře, vlhkou půdu a údolí mezi
lesy…NÁDHERAAAA!
Slyším v dálce
datla, jak klove do stromu. Rozlíhá se to celým údolím. Usmívám se, krásnej
zvuk! Z druhé strany údolí další datel!
Mám to stereo!!
J Úžasný, skvělý! Nevím
co dřív, prohlížím si strom přede mnou, jeho krásně zakřivený větve, je to
borovice, která přišla o část koruny, asi bleskem, přesto roste dál a je
krásná.
Další stromy, tráva, vůně lesa, ptáci…a co to je tady vedle mne nad
hlavou??? Kolibřík!
J
Whaooo, nikdy jsem ho neviděl na živo a teď, když vyjdu ze tmy..vítá mne u
východu z chatky
J
A ne jeden, je jich víc! To už stojím venku a tiše pozoruju cvrkot přírody
v němém úžasu. Jaká to nádhera. Jaký to dar, že to můžu vidět, vnímat. Že
můžu být součástí tohoto báječnýho světa! JSEM ŠŤASTNEJ!
Nedá se zapomenout ten pocit vnitřního štěstí a uvědomění si
zázraku života a přírody. Pocítění spojení s přírodou a lásky
k životu.
Pobyt ve tmě byla skvělá zkušenost. Myslím si, že by to měl
zažít každej. Aby si víc vážil všedního dne, který není nikdy obyčejnej . Nikdy
nevíme, jestli to není náš poslední den, proto si ho užívejme tak, jako by byl! J
Michal Shark