Prohledat tento blog

pondělí 11. ledna 2016

Jak vyléčit RAKOVINU 3.díl Domácí léčba



Dne 9.12.2015 moje máma podepsala revers na onkologickém oddělení a rozhodla se po první dávce chemoterapie, která ji totálně zničila imunitní systém, ukončit oficiální lékařskou léčbu.

(Chemoterapie proběhla pouze od 24.11.2015 do 26.11.2015)
Nemocnici opustila máma až 9.12.2015, protože ji do té doby dávali , umístěnou na izolaci, do pořádku po chemoterapii. Později ji z toho vypadaly i vlasy.


Nebylo to jednoduché rozhodnutí, vše jsem popsal v předchozích dvou dílech. Navíc propuštěni předcházelo "poučení" , co všechno se stane, když máma ukončí chemoterapie. Pro mne a myslím si, že pro nikoho, se nejedná o poučení, ale o programování podvědomé  pacientovi mysli, co se má stát. To je absolutně nepřípustný z pohledu ovlivnění našeho zdravotního stavu myšlenkama. Každý jistě zná např. pocit, když má jít k zubaři. Dostane průjem, jen při očekávání druhého dne, pokud se bojí. Ano, strach vyvolá v těle paseku, zvlášť u nemocného s rakovinou.



Máma revers podepsala, ale neviděla, co je na něm napsáno, naštěstí. Je ale jistě spousta lidí, kteří okamžitě po opuštění nemocnice na revers v případě odmítnutí chemoterapie, mají v hlavě "předpověď odborníků"

Kdo by nevěřil lékařům? A navíc, co je psáno, to je dáno,ne?!

Dobrá, nechme toho a pojďme se soustředit na moji mámu a naši léčbu. Zůstala po propuštění 2 dny doma se současným manželem, protože si chtěla připravit pár věcí a zklidnit se. Bohužel o nějakém zklidnění se se současným manželem nemůže být řeč. Naštěstí vše klaplo, dle domluvy a 11.12. 2015 jsem si ji odvezl k sobě, kde jsme naplánovali 2 měsíce intenzivní léčby! :-)

Téměř po 2 týdnech špatného zdravotního stavu, vesměs způsobeného chemoterapií (teď neřeším nádor, který se nijak navenek neprojevoval) jsme začli s mámou pracovat na tom, aby se opět cítila jako člověk a byla štˇastná a zdravá. Ne ležák bez chuti do života na nemocničním lůžku. 


LÉČBA RAKOVINY DOMA


Již v nemocnici se mámě začali dít zvláštní věci. Kromě toho, že se ji otevřelo srdce a začala více vnímat proud lásky, přišli i různé vjemy a pocity. Po příjezdu do nemocnice sanitkou, kdy jí bylo nejvíce zle, ležela večer na posteli a zdálo se jí, jako by něco vstoupilo do plic a nádor se snažilo odebrat. Byl to krátký vjem. Ptala se mě pak ráno, jestli jsem na ni energeticky nepůsobil v tu dobu. 
Ne, já to nebyl, odpověděl jsem. Mám však spoustu přátel, kteří umí zacházet s energiema taky, tak mě hned napadlo, že to musel být někdo z nich. To se mi časem "náhodou" i potvrdilo :-) Děkuji ;-)

Když máma ještě ležela na izolaci v nemocnici, přinesla moje bývalá žena nabité kameny, které se přikládají na tělo a srovnávají čakry. Byl jsem k tomu velmi skeptický, když mi o nich vyprávěla, že je přinese. Poslala je totiž moje bývalá tchýně, s kterou jsme neměli příliš dobré vztahy.


Nečekal jsem tedy z těchto kamenů žádnou pozitivní energii. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem vzal kámen po kameni do ruky a cítil, jak energie z každého kamene přímo tryská! :-) Whaooo, tak to joooo! A přiložil jsem tyto kameny mámě , dle návodu na tělo. Dva z nich se drží v ruce.

Pustil jsem z mobilu meditační melodii a nechali jsme mámu v klidu si užít pozitivní účinek kamenů. Máma po chvíli říkala, že cítí velmi příjemnou vůni, jestli jsme někdo z nás tím navoněnej :-)

No nebyly jsem tím, co říkala, cítila prostě vůni a kameny v rukách ji pálili, že je skoro nemohla dál držet. Znám sílu kamenů a přírodní energie, ale i tak mě to překvapilo, že to vnímá tak intenzivně moje máma :-) Hurááá

Od té doby používáme kameny téměř každý den na večer. Přikládáme na tělo a ony vždy různě, dle potřeby, buď hřejí, někdy až pálí a někdy naopak studí...


Po příjezdu ke mě domů se máma stále třepala. Byla na tom psychicky velmi zle. Stále ji bolel neuvěřitelně žaludek. Měla problémy se žaludkem už 10 let, nejezdila kvůli tomu ani na dovolenou, ze strachu, že ji tam chytne problém. Teď po chemoterapii se stav mnohonásobně zhoršil. Dalším problémem bylo, že už v nemocnici se jí zanítili žíly po kapačce a tak ji napíchli jinde na pravé ruce. Tam se jí to zanítilo taky.

Stav ve kterém přišla ke mě:

 Psychicky na dně, nevolnosti, slabost, obrovské problémy se žaludkem, zánět žil a hlavně malobuněčný karcinom laloku levé plíce s metastázema. 

Takže jsme museli nejdříve začít řešit žaludek a bolesti zánětu žil, protože kvůli ani jednomu nemohla máma spát. Navíc ji řekli opět v nemocnici, co může zánět žil všechno udělat a samozřejmě síla sugesce mé mámy k tomu udělala své. 




Říkám mamce:

Mami, ty kdybys použila svoji silnou sugesci opačným směrem, tedy směrem k uzdravení, tak už zítra nemáme žádnou práci!! Tak ti to skvěle funguje ! :-) Bohužel ji používáš proti sobě!



Hned první den jsem mámě udělal energetické léčení Reiki. Mám čtvrtý mistrovský stupeň tohoto léčebného systému, včetně mistrovského stupně Shamballa. Proto jsem věděl, že mámě můžu pomoci.



Takže jakým způsobem jsme dali dohromady komplexní léčbu?

  1. Odstranili jsme jednu z největších příčin vzniku rakoviny u mámy
Touto příčinou byl nefunkční vztah mámy s manželem. Více než deset let hádek, vzteku, nenávisti. Problémy se žaludkem, které měli upozornit, že tohle není správná cesta nestačili jako upozornění a přišla rakovina plic, máma se nemohla ve vztahu obrazně už ani nadechnout, cítila tlak a ten tlak se zhmotnil v nádor na plíci...na levé, protože levá strana znamená vztahy k blízké osobě.

-Jak jsme odstranili příčinu? 

Máma se na 2 měsíce odstěhovala ke mě. Manželovi se řeklo, že 2 měsíce budou úplně bez kontaktu, jediný kontakt bude přes jejího syna, přes mě. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v léčení. Eliminovat příčinu, jinak budete neustále přilívat benzín do ohně a ten nikdy neuhasíte! Je to rozhodnutí mezi životem a smrtí v našem případě, nic mezi tím.

Ještě chci upozornit, že za to nemůže manžel mé mámy. Může za to máma, že zůstala 10 let navíc ve vztahu, který ji denně ničil. Dalším krokem bude samozřejmě od něj odejít, pokud bude chtít být zdravá i nadále. To už je ale volba každého z nás, jak naloží se svým životem. Vím, že výmluv proč to nejde udělat, najde každý nejmíň deset. Je potřeba hledat důvody, jak to udělat, ne proč to nejde. Zvlášť, když to dojde tak daleko, že je z toho rakovina! Lidem se rakovina vrací, protože nepochopili, proč k nim přišla. Vrací se ke stejným vzorcům chování a tím i ke stejným nemocem.


   2. Zásadní změna stravování




Jaký přechod mám na mysli? Opravdu zásadní. My jsme začali první týden RAW stravou ( co je raw-živá strava článek zde ) Aby přechod nebyl až tak prudký. Máma totiž celý život jedla samé maso a uzeniny. Její organismus byl totálně zakyselenej. Jak známo, kyselé prostředí vytváří perfektní podmínky pro bujení každé nemoci a hlavně rakoviny. Co způsobuje kyselé prostředí v těle? Je to strava a naše emoce. Negativní emoce, jako je vztek, strach, nenávist, lítost a pod. Kyselotvorná jídla, kterým se vyhnout si může každý najít na internetu. Je to hlavně ale maso a uzeniny...samozřejmě nejen to.


Tak tohle jídlo určitě ne! 


Po týdnu na Raw stravě, jsme přešli na čisté čerstvé šťávy ze zeleniny a ovoce. Používáme k tomu šnekový odšťavňovač, který zachovává díky pomalému odšťavnění co nejvíce enzymů, minerálů a vitamínů ve šťávě. Šťáva by se měla vypít do 15 minut od zhotovení, aby bylo zachováno co nejvíce těchto prospěšných látek. Hodně lidí se ptá na recepty, poměry různých ingrediencí a pod. Celková doba restartu organismu na šťávách je 42 dní.

Nemám žádný dogmatický recept. Vycházeli jsme z dostupnosti čerstvých potravin, nejlépe v bio kvalitě. Upřímně, ne vždy se to podařilo v bio kvalitě a nakupujeme i v běžných potravinách.
Odšťavňujeme pocitově, na co má máma zrovna chuť. Držíme se pouze dopoledne ovoce a od oběda k večeři více a více zeleniny a méně a méně ovoce. Myslím si, že je důležitější poslouchat tělo, co si řekne, než se držet nějakých tabulek a pod. Nám to tak fungovalo a funguje. Velmi důležité je pít dostatečně vodu po celý den. Aby se toxiny z těla mohli dostat ven. Voda je sama o sobě zázračná tekutina,Čistí a ozdravuje. Nejlépe vodu z pramene, nebo studánky. Není-li tato možnost, stačí obyčejná z kohoutku, nejlépe ospinovat. Co je spinování vody a jak se dělá (video zde) 

Již jsem to uváděl v prvním díle, ale pro jistotu něco o šťávách se dozvíš ve velmi dobrém dokumentu : 




  3.  Rodina, přátelé, komunikace

Dalším důležitým bodem je rodina. Pokud máš to štěstí a máš kolem sebe milující lidi, máš z půlky vyhráno. Stýkej se s nimi každý den. My jsme okamžitě, když se mámě udělalo trochu líp, začli jezdit po kamarádkách a objížděli rodinu, setkávali se, povídali si. Každý den máme nějaký program. Láska, která je mezi rodinou je velmi významná u léčby. Kdo nemá tuto možnost, nevěš hlavu. Úplně nejdůležitější, je láska sama k sobě. Milovat sebe (ne egem), milovat svoje tělo, být na sebe milej a mít se rád. Kdo se nemá rád, odsuzuje se sám k tomu, že jeho buňky v těle se začnou měnit a může přijít nemoc. Viz můj článek voda ( článek zde )


Láska je neskutečně důležitá. To není jen v pohádkách. Naopak, v životě je to to nejdůležitější. Láska k sobě, láska k bližním, láska k lidem, ke zvířatům, láska k životu-je to dar.


4. Pohyb na čerstvém vzduchu-sluníčko

Pamatuješ si na pohádku DrVoštěp? Jak otevřel dřevorubec okno a pustil nemocné princezně sluníčko do pokoje? Přesně to musíš udělat, chodit denně na čerstvý vzduch, pokud je sluníčko, tak ho vyhledávat, ne se před ním schovávat. Pozorovat ptáky, vítr, stromy, přírodu. Radovat se z toho, že to všechno můžeš dělat, protože když podlehneš nemoci, už to nikdy neuvidíš ( v tomto životě :-) )
Když máš v těle radost a lásku k životu, zvládneš jakoukoliv nemoc.



5. Energetické léčení

Každý z nás to umí, ale není si toho vědom. Všude kolem nás je energie. I my jsem energie. Pokud je v hlavě něco špatně (myšlenky) nabourává to přirozený energetický tok energie v našem těle a vznikají nemoci. U nás léčení bylo a je jednoduší, protože umím Reiki a Shamballa. Mámě jsem dělal a stále pokračujeme v léčení pomocí energetického léčení Reiki. Co je to Reiki, už jsem popisoval v minulých článcích, případně na internetu je spousta informací.Dále jsme byly u kamarádky na Kranio sakrální terapii (odkaz zde) Dalším článkem našeho komplexního líčení bylo odstranění parazitů z těla plazmovým generátorem.





6. Kameny


Používáme léčivé kameny k harmonizaci čaker v těle. Zároveň máma, při přiložení kamenů na tělo, relaxuje a v podstatě i medituje. S pozitivníma afirmacema ( co jsou afirmace zde )


Tyto kameny byly a jsou pro mámu velmi důležité během našeho léčení. Díky nim začala vnímat energie o kterých nevěděla, že vůbec existují. Každý kámen na ni působí jinak. Kameny se rozloží po těle a a vleže relaxuje. V podstatě je to forma meditace s efektem léčivých kamenů. Některý kámen někdy studí, jindy téměř pálí. Během této terapie i cítila vůni, která objektivně nikdy kolem ní nebyla. Přesto ji cítila velmi intenzivně. Jadeit umístěný mezi plícemi také někdy až pálil a poslední dobou spíše studí.

7. VÍRA

Tento bod je nejdůležitější. Nezdolná víra v uzdravení. Ne nadarmo se říká, víra tvá tě uzdraví! Nemůžeš se uzdravit, pokud tomu sám nebudeš věřit. Stejně tak, jako sportovec nemůže vyhrát, pokud sám nevěří, že to dokáže. Věřit tomu, co děláš, platí vždy, ať se jedná o zdraví, či práci. Pokud se rozhodneš pro jakýkoliv druh léčení, věř mu, když už ses pro něj rozhodnul. To je nesmírně důležitý.



Věř sobě a své intuici, nenech se zviklat okolím. Je to tvoje nemoc, tvůj život, ne jejich!!!

Nenech se ovládat strachem!

A to, že tomu někdo nevěří, odmítá to, ještě neznamená, že to nefunguje a že to není pravda.

Dříve lidi dokonce upalovali za jiný názor, třeba ten, že je naše země kulatá. Šli proti přesvědčení většiny, protože tomu věřili. Tenkrát byli za blázny. Dnes jsou za blázny ti, co věřili, že je země placatá..

Teprve čas ukáže, kdo je tady za blázna...

Na tom ale stejně nesejde, důležitý je, že máma měla malobuněčný nádor na levém plicním laloku, který je nevyléčitelný, údajně. Dnes tam není, to je to, co je důležitý, ne to, co podle učebnic a lékařů má být jinak. Kdo to chce mít jinak, ať si to má. Máma si nechá zdravé plíce, zdravé tělo.
Vyléčení nádoru na plíci jsme dosáhli díky výše uvedenému postupu.



Kdo se chce vyléčit, udělá pro to maximum. Kdo nechce, nepomůže mu stejně vůbec nic. Je to každého svobodná volba.

Závěrem chci ještě napsat, že v žádném případě nikoho nenabádám, jak se má léčit. Je to každého věc, pro jaký druh léčby se rozhodne. Vše co píšu, je můj subjektivní názor a vlastní zkušenost. Je to příběh mé mámy. Jestli bude i tvůj, nebo ne, záleží jen na tobě.

Nemoc přichází proto, aby nám ukázala, že něco v našem životě děláme špatně. Nemoc není zlá, je to pomocník. Když to pochopíš, uděláš změny ve svým životě, zbavíš se toho, co tě štve, tíží, rozčiluje...uzdravíš se. Odpuštění je mocný lékař.



Protože vzniklo hodně spekulací, natočili jsme video, kde mluví máma o průběhu léčení:

VIDEO K SHLÉDNUTÍ KLIKNI ZDE



S úctou

Michal Shark


sobota 9. ledna 2016

Jak vyléčit RAKOVINU 2.díl


Vzhledem k tomu, že se na facebooku, kde jsem založil stránku: Vyléčím se z rakoviny (odkaz zde) ,se strhnul obrovský zájem o naše léčení rakoviny plic alternativní cestou, rozhodl jsem se, že napíšu druhý a třetí díl, kde objasním cestu, která vedla k vyléčení nádoru.


V prvním dílu, jsem skončil tím, že 30.11.2015 máma přijde ke mě a začneme s léčením. Věci se tenkrát ale trochu zkomplikovaly. 

Od začátku jsem se mámě snažil poskytnout co nejvíce informací o možnostech jiného léčení, než je chemoterapie. Dokonce jsem ji poslal do mailu spoustu informací a studií o škodlivosti chemoterapie a zmanipulovaných statistikách. Máma také velmi dobře věděla, že můj táta a její bývalý manžel umřel, protože mu chemoterapie a ozařování totálně zničilo imunitní a lymfatický systém. Zemřel na selhání organismu. To vše věděla.



Přesto všechno se rozhodla na základě strachu. Strachu o život, přestože ji lékaři řekli, že nemá šanci, že jí pouze prodlouží život. Čím? Chemoterapií. Nádor na plíci měla příliš velký a agresivní, neoperovatelný. Navíc jí bylo řečeno, že musí začít hned. V pátek informace, že má nevyléčitelnou rakovinu plic a v pondělí, že musí začít "léčba" na onkologii. Mluvil jsem s ní, snažil jsem se jí vysvětlit, ať mi důvěřuje a nechodí tam. Odložilo se to pouze o jediný den, na úterý. Máma nic z toho, co jsem jí poslal nečetla, ani neviděla. Byla sevřená strachy a viděla jedinou možnost, kterou ji nabídli lékaři...jít na chemo.



Sám jsem jí řekl, že pokud věří chemoterapii, tak se nedá nic dělat a podpořím ji, aby to dala. Dostala to nejsilnější chemo od 24.11. do  26.11.2015 Během pobytu v nemocnici měla možnost se seznámit s dalšími pacientkama se stejnou diagnózou, bez vlasů, bez barvy v obličeji, bez jiskry v oku, bez chuti do života. Dostala ještě větší strach. Strach z bolesti, strach ze smrti. 

Před pobytem v nemocnici jsme s mámou dělali Reiki a změnila konečně jídelníček. Zařadila více zeleniny, vysadila "téměř" maso, snažila se jíst zdravěji. Říkala sama, že jí to prospívá, že to cítí.. Při pobytu na onkologii dostala párky s bílým rohlíkem, tavený sýr s bílým rohlíkem, vepřové maso, bílý rohlík jogurt a podobné "dobroty" 



Kombinace jedu do žil, v podobě chemoterapie a jedu do žaludku, v podobě uzenin a masa je opravdu to "nejlepší" co pro vás v nemocnici můžou udělat. Nedávno světová zdravotnická organizace vydala oficiální prohlášení, že uzeniny způsobují rakovinu. Dnes ji běžně dostanete k večeři na onkologickém oddělení. Tomu se nedá říct už ani výsměch, Ale co si můžu stěžovat, ne? Máma si tuto "léčbu" vybrala sama, je to její život. 



Přesto jsem za ní každý den docházel a snažil se ji dodávat energii a naději. Po 2 dnech chemoterapie přišla zácpa a mámě nebylo příliš dobře. Měla dost času přemýšlet, jestli chce takto strávit zbytek života, nebo se chytnout šance na život v podobě našeho společného léčení. Stále ji ovládal strach, strach, strach. Den před propuštěním se rozhodla, že se nevrátí do nemocnice a zkusí to se mnou. 




27.11.2015 ji propustili a dohodli jsme se, že 2 dny zůstane u sebe doma, aby se vzpamatovala a pak přijde ke mě.

Druhý den po propuštění se jí začalo dělat špatně, stále měla zácpu a bolelo ji břicho. Všechny jedy, které dostala do těla, včetně mrtvých buněk v ni vařili, protože neměli jak tělo opustit. Máma použila asi 3 druhy projímadel a stále nic. Začalo jí být tak špatně, že chtěla odjet zpět do nemocnice. Zůstala doma i toho 30.11. 2015, co jsme byli domluveni, že začneme. 1.12. 2015 ráno, jsem pro ni přijel domů s tím, že ji odvezu k sobě a začneme ihned detoxikací. Snažil jsem se jí vysvětlit, že v nemocnici do ní dají další jedy.

Máma nakonec souhlasila, zabalila si nejnutnější věcí a opustili jsme současného manžela, který byl součástí problému, proč vznikla mámě rakovina. Ne tím ,kdo za to může, pozor, tak to není. O tom jsem  psal (zde v prvním díle) 


Přijeli jsme ke mě, mámě začalo fungovat asi páté projímadlo, které do sebe nasoukala ještě doma, než jsem přijel pro ni. Začalo jí být špatně od žaludku, třepala se jako ratlík, skoro nemluvila. 
 Dával jsem jí pít hodně vody, vůbec nechodila na malou. Chtěl jsem jí dát nějakou šťávu, ale to odmítla, že jí bolí strašně žaludek. Stěžé do sebe nasoukala kousek banánu. Pokusil jsem se jí zklidnit, ale vůbec to nešlo. Nekontrolovatelně se třásla, skoro nemluvila. Nepřijímala žádnou potravu. Stále si stěžovala na ukrutné bolesti žaludku. Cokoliv jsem navrhnul, tak to odmítala. Přijímala pouze vodu. Pak to přišlo, několikrát byla zvracet na wc a třásla se ještě víc a víc. Začala mluvit o tom, že mi umře, že to nezvládá..


Otrava organismu chemoterapií propukla v plné síle. Nikdy jsem se nesetkal s někým, kdo by prožíval tak silnou otravu, ani jsem neznal příznaky chemoterapie. Bylo mi však jasný, že to má z toho. Bolel ji neskutečně žaludek. Když vstávala z postele začala zvracet nekontrolovatelně všude kolem sebe.Přestože chtěla dojít na záchod, vstala a zvracela po celým bytě. Uklouzla mi na tom a spadli jsme oba. Zavedl jsem ji do koupelny. Motala se a blábolila. Sedla si na zem a já začal vše vytírat.Bylo to všude..ale nevadilo mi to. 


Důležitější a to mnohem, bylo co teď s ní? Jak jí můžu pomoci? Co můžu udělat? Uklizeno a máma šla zpět do postele, no spíš jsem ji tam donesl. Bledá jako stěna sténala, ať ji zavolám záchranku, že jinak umře. Po chvíli začala zvracet znovu a znovu, všechnu vodu, co během celýho dne vypila, včetně jediné zeleninoví šťávy, kterou do sebe dostala a kousku banánu. Celou dobu tvrdila, že to nemá z chemoterapie, ale z těch projímadel :-) 

Ne mami, povídám ji, to je důsledek chemoterapie v přímém přenosu. Stále věřila, že tohle by jí přece někdo dobrovolně nemohl udělat. Chvílemi přestávala komunikovat a pamatovat si, co se stalo.

Ráno jsem ji přivezl k sobě domů a večer na její naléhání a pochopení, že tuhle otravu organismu, způsobenou chemoterapií nemám šanci zvládnout, jsem zavolal sanitku. Přijela rychlá a odvezla ji zpět na onkologii, kde ji vše způsobili.


Byl jsem z toho všeho dost smutnej. Bylo mi jasný, že mámu zničili v nemocnici, Neměl jsem šanci ji pomoct, nejhůře ji bylo u mě a v nemocnici ji dají kapačky, který zaberou a mají ji opět ve svých spárech, protože ji "pomůžou".



Moje máma, šla 24.11. do nemocnice vitální, plná života. Chtěla žít, věřila, že ji pomůžou. Po 2 dnech chemoterapie a pár dnech kdy ji odpojili od kapaček, se z ní stalo zombie. Bílá jako stěna, nemohoucí, vyhaslé oči, odevzdaná. 

Druhý den v nemocnici mi řekla, že to nezvládne.

 Mami! Ty to zvládneš! Musíš žít! Bojuj, já ti věřím! 

Dostala kapačky hned po příjezdu, ale stav se nelepšil, ráno ji museli odvézt na izolaci. Ztratila kriticky bílé krvinky, krevní destičky i červené krvinky. Hrozila smrt z jakéhokoliv nachlazení. Tělo nemělo vůbec žádnou obranu. Vše zničila chemoterapie.

Doktorka jí řekla, nesmíte teď onemocnět, jinak na to umřete...Skvělá služba mé mámě. Ta propadla depresi, že umře na průvan, na pšiknutí, na cokoliv. Máma je od jak živa trochu hypochondr. Cokoliv ji píchne, už jde k doktorovi a hledá, co všechno to může být. Začal jsem ji nosit čerstvé zeleninové a ovocné šťávy, abych přirozeným způsobem podpořil její imunitu. Nemocniční strava opět párek, vajíčko, maso, pomazánka kupovaná v kelímku s bílým rohlíkem apod.! 


Další den přišla jiná doktorka s tím,že : 
Víte , že podle výsledků nemáte jedinou bílou krvinku?

 Máma se málem zhroutila. 

Když jsem přišel na návštěvu, byla opět psychicky na dně. Nevydržel jsem a utíkal za doktorkou. Nebyla tam, byla tam doktor, asi už pátý ošetřující lékař, který mámu dostal na starosti během pár dnů..Řekl jsem mu a poprosil, že nemůžou mámě říkat informace typu:

 Víte, že nemáte ani jednu bílou krvinku? 
Když jí den před tím řeknou, že bez bílých krvinek může umřít i na chřipku. 
Že jí nemůžou stále něčím strašit, že tomu okamžitě věří a navíc se jí příznaky hned dějí. 


Když ji dávali chemo, nechali ji přečíst brožuru, co se jí může stát, včetně smrti. Řekli ji, že rakovina z plic bude postupovat dále do krku, aby se na to připravila!!! Že proběhnou metastáze do celýho těla apod.
Je snad každýmu jasný, že mámu druhý den bolel krk a myslela si, že už to tam je!


Kamarád mýho syna studoval medicínu. Jeho kolega psal diplomovou práci na téma jedné vzácné nemoci. Stalo se něco, čemu se nechce ani věřit. On tuto vzácnou nemoc dostal a umřel na ni!!! Taková je moc sugesce. A teď si vem, že ti doktor řekne, že nemáš šanci, že na tuto nemoc umřeš...


Týden trvalo, než ji na kapačkách dali dohromady. Máma měla dost času přemýšlet, v izolaci, sama. 

Začala cítit silnou lásku v srdci ke svým synům, které už nemusí nikdy vidět, ke své 91 leté mamince, která stále žije, ke vnoučatům, celé rodině. Najednou se v ní začalo "něco" probouzet. Řekla si, že nechce umřít, že chce žít! 


Když jsem přišel další den na návštěvu, řekla mi, že se chce léčit se mnou, že odejde na revers z nemocnice. Řekli ji totiž, hned jak se trochu zlepšil její stav, že jí dají další chemo, slabší, ale přidají ozařování. Máma věděla, že by ji to zabilo. Sama mi to řekla. 

Maminka mé kamarádky měla na začátku roku stejnou diagnózu, jako moje máma. Malobuněčný karcinom laloku plíce. Taky ji řekli, že nemá šanci, že ji ale chemoterapie prodlouží život. Šla plná elánu do nemocnice. Když jsem kamarádce vykládal, jak dopadla moje máma po první chemoterapii, že byla jako zombie, bez chuti žít, řekla mi, že s její mámou to dopadlo po první chemo úplně stejně. Že ji vzali chuť do života, byla totálně odevzdaná a po druhé chemoterapii umřela...



Toto není cesta pro moji mámu!

Máma měla strach říct svoje rozhodnutí o ukončení onkologické "léčby" doktorce. 

Mami! Vždyť to je tvůj život! 
Říkám ji. 

Doktoři musí akceptovat tvoje rozhodnutí, tak čeho se bojíš?!

Šli jsme společně za doktorkou. Shodou okolností tam byla i ta, co na mě první den, kdy mámě dali chemo, zvýšila několikrát hlas.

 Máma našla odvahu a řekla jim, že nebude pokračovat, že odchází a že se bude léčit se mnou, se synem.

Zkusili pár vět, jestli si to dobře promyslela a podobně. Že jestli si je vědomá, že chemoterapie je její jediná šance.

Uviděli ale, že je opravdu rozhodnutá. Nakonec mě  doktorka, musím přiznat, velmi mile překvapila. 

Vzala máminy ruce a přála ji, aby se uzdravila. Byla milá a stal se z ní opět soucitný člověk. Popřála nám upřímně hodně štěstí. Byli jsme z toho s mamkou oba mile překvapeni.



Odešli jsme a už se tam nikdy nevrátí...